Když vás má učit řídit pilot Formule 1, člověk by mohl očekávat precizní vysvětlování brzdných bodů, správného průjezdu zatáčkou a citlivé práce s volantem. Lekce s Kimim Antonellim ale začala poněkud jinak. Pokusem o donut, po kterém bylo Amelii Dimoldenberg v pořadu Passenger Princess špatně.
„Byl to donut?“ chtěla vědět.
„Ne,“ odpověděl Antonelli.
A tím byl tón následujících deseti minut nastaven poměrně spolehlivě.
Passenger Princess vzniká pod kreativním studiem Dimz Inc., za kterým stojí právě Amelia Dimoldenberg. Princip je jednoduchý: Amelia se učí řídit a do role instruktorů si zve piloty Formule 1. V Antonelliho případě se ale velmi rychle ukázalo, že vedle závodníka v něm pořád velmi dobře funguje také kluk, kterého baví auto dostat do situace, při níž se člověk na sedadle spolujezdce začne preventivně držet všeho, co najde.
Pasta není pro Itala cheat meal
Antonelli nejprve zkoušel s vozem donut, který podle jeho vlastního hodnocení úplně nevyšel. Amelia mu jej ohodnotila pěti body z deseti, on její následný pokus pěti a půl. Soutěžní duch se tedy objevil ještě dřív, než vůbec začala skutečná lekce řízení.
Při čekání se rozhovor dostal také k životu pilota mimo závodní okruh. Antonelli přiznal, že trenér mu občas dovolí „cheat day“, při němž si dá burger nebo pizzu. Když mezi zakázanými radostmi zmínil také těstoviny, okamžitě se opravil.
Pasta se nepočítá. Tu jí každý den.
„Samozřejmě, jsi Ital,“ reagovala Amelia.
Slabost má také pro zmrzlinu a rád by ochutnal tu, kterou má pod vlastní značkou Charles Leclerc. I takové informace se člověk o pilotovi dozví snadněji v autě než během standardní tiskové konference před Grand Prix.
Pětiletý Kimi už měl jasno, kde chce být
Mnohem zajímavější byl Antonelliho návrat k vlastním začátkům. Na otázku, zda začal řídit v devíti letech, Amelii okamžitě opravil. Bylo mu pět.
Nešlo samozřejmě o běžné auto, ale o motokáru. Antonelli vzpomněl také na jízdu v závodním voze na otcově klíně, při níž mu prý bylo docela špatně. Láska k závodění přišla až ve chvíli, kdy sám absolvoval první kola v motokáře.
A pokud by někdo čekal, že po pracovním týdnu v závodním autě potřebuje od řízení odpočinek, spletl by se. Ve volnu jezdí na simulátoru, chodí s kamarády na motokáry a vedle toho hraje tenis. Na Ameliinu otázku, zda je soutěživý úplně ve všem, odpověděl bez dlouhého přemýšlení: ano.
Nejjednodušší rada je někdy také nejlepší
Samotná lekce mezitím pokračovala a Antonelli se postupně snažil vylepšit Ameliinu stopu. Upozorňoval ji, že jede příliš široce, doporučoval používat obrubník a snažil se ji přesvědčit, aby se auta nebála.
Nejlepší rada ale byla až směšně jednoduchá.
George Russell jí v jednom z předchozích dílů doporučil „držet se černého“. Antonelli po krátkém přemýšlení přišel prakticky se stejným doporučením.
Tedy: zůstat na silnici.
Pro pilota Formule 1 možná až podezřele základní poučka, ale současně jedna z mála závodnických rad, kterou lze bez obav doporučit úplně každému řidiči. Antonelli ji pak samozřejmě rozšířil o správnou závodní stopu a práci se zatáčkou, ale základ zůstal překvapivě civilní.
Zajímavější byla jeho odpověď na otázku, zda musí být dobrý jezdec hlavně sebevědomý a nebát se. Podle Antonelliho je určitá míra strachu naopak užitečná. Nesmí člověka zastavit, ale může ho udržovat dostatečně soustředěného. Amelia to shrnula jako strach, který člověka nepřemůže, ale žene dopředu. Antonelli souhlasil.
O titulu raději ani nemluvit
Jedno téma však dokázalo Antonelliho zastavit mnohem spolehlivěji než jakákoli zatáčka. Když se Amelia zeptala, jak by oslavil případný titul mistra světa, okamžitě ji zarazil.
Je pověrčivý.
O podobných věcech prý nechce mluvit dřív, než skutečně nastanou. Na rozdíl od řízení, kde působil téměř bezstarostně, tady se jeho odpověď změnila okamžitě. Budoucnost se prostě nezakřikuje.
O několik okamžiků později už ovšem znovu dělal všechno pro to, aby Amelii připomněl, proč možná nebyl nejlepší nápad předat mu volant.
Začal s autem úmyslně cukat a vysvětloval, že potřebuje zahřát pneumatiky. Následovala série stále naléhavějších proseb: „Kimi, přestaň. Kimi, zastav. Dej nohu na brzdu.“ Antonelliho odpověď? Jestli si to nechtějí dát ještě jednou.
Závodník, kterého v běžném rozhovoru moc neuvidíte
Na podobných videích samozřejmě není potřeba hledat hlubokou psychologickou sondu. Passenger Princess je postavená na zábavě a Amelia i její hosté dobře vědí, že právě lehce chaotická jízda je součástí formátu.
Přesto během deseti minut ukáže Antonelli několik stránek své povahy, které během klasického závodního víkendu snadno zmizí za týmovými odpověďmi.
Je soutěživý i v naprostých maličkostech, auta ho zjevně nepřestávají bavit ani ve volném čase, rád provokuje člověka na vedlejším sedadle a v jednom okamžiku dokáže působit jako bezstarostný kluk. Pak přijde řeč na strach, přípravu před závodem nebo boj o titul a během několika vět je zpátky profesionální sportovec, který přesně ví, kde má hranici.
A pokud si z celé jeho lekce řízení máme odnést opravdu jen jednu praktickou radu, nemusíme být piloti Formule 1.
Držte se černého.
To by na běžných silnicích mohlo pro začátek úplně stačit.
DALŠÍ NOVINKY Z F1
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: YouTube / Passenger Princess – KIMI ANTONELLI | PASSENGER PRINCESS | F1 DRIVERS TEACH ME TO DRIVE [1], Dimz Inc. – Passenger Princess [2].
