Enric Mas projel v neděli Granadou v červeném dresu, obklopený týmovými kolegy z Movistaru, a po letech druhých míst konečně mohl slavit vítězství na Grand Tour. Ve 31 letech vyhrál Vueltu a España, stal se prvním španělským vítězem domácí Grand Tour od Alberta Contadora v roce 2014 a definitivně se zbavil jedné z nejméně příjemných nálepek své kariéry: výborný etapový jezdec, který se na největší vítězství nikdy úplně nedostane.
Přitom cesta k jeho triumfu začala způsobem, který mu vítězství mohl naopak trochu znehodnotit.
Po osmé etapě totiž ze závodu odstoupil Tadej Pogačar. Hlavní favorit Vuelty havaroval a Mas se najednou ocitl v červeném. Ne proto, že by Pogačara na silnici porazil, ale proto, že Slovinec ze závodu zmizel.
To je v cyklistice legitimní způsob, jak se stát lídrem. Současně je to přesně ten druh okolnosti, který kolem vítěze dokáže vytvořit pochybnost: kdyby Pogačar nespadl, byl by Mas vůbec ve hře?
Odpověď na tuhle otázku samozřejmě nikdy nedostaneme. Mas ale během dalších etap dokázal něco jiného. Přestal jezdit jako člověk, který pouze hlídá dres, jenž mu připadl, a začal jezdit jako nejsilnější muž závodu.
Červený dres nejprve převzal. Pak si ho začal přivlastňovat
První odpověď přišla prakticky okamžitě.
Den po Pogačarově odstoupení vedla Vuelta na Alto de Aitana a Mas nejel jen defenzivně. Vyhrál etapu, předjel Oscara Onleyho a svůj náskok na Primože Rogliče zvýšil na 1:18. Pro španělského cyklistu to bylo navíc první etapové vítězství na Vueltě od roku 2018. Oficiální web závodu tehdy jeho výkon popsal jako nejlepší den jeho dlouhé historie na domácí Grand Tour.
Tím se změnil tón celé Vuelty.
Po Pogačarově pádu se dalo čekat, že Roglič začne zkušeně ukrajovat náskok a Mas bude především bránit. V minulosti ostatně právě Slovinec Španěla opakovaně porážel v situacích, kdy šlo o celkové pořadí. Tentokrát ale začal čas ztrácet on.
Mas útočil na Calar Alto, zvládal nástupy soupeřů v horách a těžil také z velmi dobře fungujícího Movistaru. Pablo Castrillo, Raúl García Pierna nebo Iván Romeo mu v klíčových okamžicích dokázali připravit přesně takovou pozici, jakou lídr Grand Tour potřebuje. Místo postupného rozpouštění náskoku přišel opačný vývoj: čím déle měl Mas červený dres na sobě, tím méně působil jako jeho dočasný majitel.
Ani časovka nepřinesla katastrofu, na kterou soupeři čekali
Jedním z míst, kde se mohla Vuelta znovu otevřít, byla časovka.
Roglič má v této disciplíně výrazně lepší historii a právě jízda proti chronometru patřila mezi části závodu, kde měl mít proti Masovi největší možnost náskok stáhnout. Španěl ale ztrátu udržel pod kontrolou a do rozhodujícího horského víkendu přijel stále v situaci, kdy soupeři potřebovali něco skutečně velkého.
To je možná největší rozdíl oproti některým jeho předchozím pokusům o vítězství na Grand Tour. Mas tentokrát téměř nikde nedal soupeřům den, kdy by mohli začít věřit, že se závod láme v jejich prospěch.
Neznamená to, že dominoval každé etapě. Znamená to, že vždycky našel dostatečnou odpověď.
A pak přišla Sierra Nevada.
Poslední horský test už nebyl obranou. Mas tam porazil Rogliče přímo
Dvacátá etapa nabízela přes pět tisíc výškových metrů a finální výjezd na Collado del Alguacil, kde posledních 8,3 kilometru mělo průměrný sklon 9,8 procenta. Pokud ještě Roglič, Felix Gall nebo Richard Carapaz chtěli celkové pořadí změnit, právě tam museli Mase dostat do problémů.
Nestalo se.
Gall sice v závěru získal několik sekund, ale Mas zůstal klidný a hlavně v posledních kilometrech odjel Rogličovi. Do cíle přijel s jistotou, že pokud se v závěrečné etapě nestane něco mimořádného, Vuelta je jeho.
Právě tady definitivně skončila debata o tom, zda pouze využil Pogačarova odstoupení. Červený dres skutečně získal bez boje s hlavním favoritem. Ale poslední rozhodující souboj s mužem, který Vueltu vyhrál už čtyřikrát, zvládl sám.
Tři druhá místa už začínala být součástí jeho identity
Masovo vítězství má ještě jednu vrstvu, která se při pohledu jen na letošní závod snadno ztratí.
Na Vueltě skončil druhý už třikrát – v letech 2018, 2021 a 2022. Patřil tak k jezdcům, u nichž se pravidelně začínalo mluvit o tom, zda jsou prostě odsouzeni k místům těsně pod vrcholem. Byl dost dobrý na to, aby se dlouhodobě pohyboval s nejlepšími, ale pokaždé se objevil někdo silnější.
Roglič byl jedním z těch, kteří mu cestu zavírali nejčastěji.
O to symboličtější je, že právě jeho Mas v rozhodujících kilometrech letošní Vuelty nakonec setřásl. Nešlo už o čekání, zda Slovinec zaútočí, ani o minimalizaci ztrát. Tentokrát to byl Mas, kdo měl červený dres, náskok i lepší nohy v okamžiku, kdy na nich záleželo nejvíc.
V Granadě pak mohl po více než třech tisících kilometrech říct, že dlouhé čekání skončilo. „Byla to dlouhá cesta až sem,“ připustil po závodě.
Pogačarův pád z příběhu nezmizí. Ani nemusí
Bylo by stejně nepřesné tvrdit, že Pogačarovo odstoupení nebylo pro výsledek zásadní, jako z něj dělat důkaz, že Mas vyhrál jen díky štěstí.
Pogačar byl hlavním favoritem a než závod opustil, boj o celkové pořadí vypadal jinak. Jeho nehoda Vueltu zásadně změnila a Mas dostal příležitost, kterou by za normálních okolností možná vůbec neměl.
Jenže Grand Tour není soutěž o to, kdo by teoreticky vyhrál, kdyby se všem vyhnuly pády, defekty, zdravotní problémy a špatné dny. Je to tři týdny dlouhý závod, ve kterém musí člověk především zůstat na kole a zvládnout všechno, co přijde.
Mas dostal červený dres po cizím neštěstí.
Potom ho ale dva týdny musel nosit přes časovku, hory, útoky soupeřů a vlastní historii tří druhých míst. Na Alto de Aitana vyhrál, na Calar Alto soupeřům přidával čas a v poslední horské etapě odjel Rogličovi. Když přijel do Granady, nebyl už mužem, kterému po Pogačarově pádu připadlo vedení.
Byl vítězem Vuelty.
A ten rozdíl si odpracoval sám.
DALŠÍ NOVINKY Z CYKLISTIKY
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Mas ends long wait for Grand Tour glory with home Vuelta win [1], Reuters – Mas survives final test to all but secure Vuelta victory [2], La Vuelta – Un inmenso Enric Mas se consagra en Aitana [3], Cyclingnews – History says Enric Mas won't win this Vuelta a España, but he's had the answer for everything since inheriting red and distancing Primož Roglič [4].
