Před svým prvním soutěžním utkáním na Anfieldu proti Nottinghamu Forest vysvětlil myšlenku velmi jednoduše: u křídel a útočníků je podle něj dobrou zprávou, pokud jsou vyčerpaní. Znamená to, že tým z nich dostal maximum a může poslat na hřiště někoho čerstvého.
V jediné trenérské odpovědi je vlastně schovaná značná část Iraolovy fotbalové filozofie. A také vysvětlení, proč může být pro Liverpool v posledních dnech přestupového období tak důležité další rozšíření útoku.
Lavička už nemá zachraňovat zápas. Má pokračovat ve stejném zápase
Tradiční představa střídajícího útočníka je pořád trochu hierarchická. Máte základní sestavu a potom náhradníky. Ti přicházejí, když se nedaří, když někdo nemůže pokračovat nebo když trenér potřebuje změnit způsob hry.
Iraola chce něco jiného. Pokud má první křídlo šedesát minut napadat obránce soupeře, sprintovat za jejich záda, vracet se po ztrátě míče a opakovaně absolvovat náběhy v maximální intenzitě, jeho střídání nemusí znamenat, že hrálo špatně. Může naopak znamenat, že přesně splnilo úkol.
Pak ovšem nastává problém. Na poslední půlhodinu nemůžete poslat výrazně slabšího hráče a čekat, že mužstvo bude pokračovat stejně.
Čerstvé nohy jsou užitečné pouze tehdy, když s nimi přijde také dostatečná kvalita.
Právě proto se transferová politika a taktika nedají oddělovat. Liverpool neřeší pouze otázku, kdo bude v ideální sestavě stát na levém nebo pravém křídle. Potřebuje několik hráčů schopných plnit podobně náročnou roli, protože celý systém předpokládá jejich průběžnou výměnu.
Iraola nechce hospodaření se silami
Fotbalista, který ví, že musí odehrát celý zápas, se přirozeně chová jinak než hráč, který dostane instrukci dát týmu maximální hodinu.
Nemůže pokaždé sprintovat. Nemůže napadat každou rozehrávku stejnou intenzitou. Musí si vybírat situace a v některých fázích utkání energii vědomě šetřit.
Iraola tuto kalkulaci útočníkům částečně bere.
Jeho logika zní v podstatě takto: nešetři energii na osmdesátou minutu, protože není jisté, že v osmdesáté minutě budeš na hřišti. Dej nám maximum teď a potom tě nahradíme někým, kdo dokáže pokračovat.
Pro soupeřovu obranu je to velmi nepříjemná představa. Šedesát minut může čelit hráči, který se nemusí starat o vlastní energetické zásoby, a právě ve chvíli, kdy začíná být unavená sama, nastoupí další čerstvý útočník se stejným zadáním.
Tohle není klasická rotace. Je to snaha udržet rychlost a agresivitu útoku bez přirozeného poklesu, který přichází s únavou.
Proto není další křídlo luxus
Liverpool už přivedl Victora Muñoze z Osasuny za 34,5 milionu liber a Iraola o něm po povedeném vstupu do utkání v Newcastlu mluvil jako o hráči připraveném nastupovat od začátku. Klub zároveň pracuje na příchodu Bradleyho Barcoly z Paris Saint-Germain a Iraola otevřeně připustil, že by před uzávěrkou rád získal ještě dalšího křídelníka.
Při pohledu pouze na seznam jmen by mohlo vzniknout jednoduché podezření: kolik kvalitních útočníků vlastně jeden tým potřebuje?
Iraolova odpověď zní: hodně, pokud od nich nechcete, aby hráli fotbal na devadesátiminutovou spotřebu.
Je to podobný princip, jaký známe z jiných sportů pracujících s krátkými výbuchy maximální intenzity. Výkon jednotlivce nemusí být roztažený přes celý zápas, pokud máte možnost poslat na jeho místo člověka téměř stejné kvality.
Ve fotbale je samozřejmě počet střídání omezený a trenér nemůže měnit celé formace jako v hokeji. Právě proto je ale rozhodnutí, kde čerstvé hráče využít, tak důležité. Iraola zjevně považuje útočné pozice za místo, kde může střídáním získat největší efekt.
Liverpool bude potřebovat něco, co se obtížně kupuje
Tahle filozofie má jednu slabinu: funguje pouze s opravdu kvalitním kádrem.
Pokud rozdíl mezi hráčem základní sestavy a náhradníkem příliš naroste, trenér začne podvědomě své nejlepší útočníky šetřit. Ne proto, že změnil názor na pressing, ale protože ví, že unavená hvězda mu pořád může dát víc než čerstvý náhradník.
Liverpool proto nepotřebuje pouze šířku kádru v tabulce. Potřebuje skutečnou zaměnitelnost.
To neznamená mít šest stejných fotbalistů. Znamená to, že po vystřídání jednoho hráče nesmí zmizet hlavní vlastnosti, které systém potřebuje: rychlost, agresivita bez míče, schopnost napadat rozehrávku a zároveň kvalita ve chvíli, kdy se mužstvo k míči dostane.
Právě v tom může být jeden z nejzajímavějších rozdílů mezi tím, jak Liverpool vypadal dosud a co z něj chce Iraola postupně vytvořit.
Nejde o to vydržet. Jde o to vydržet hrát stejně
Trenéři často mluví o intenzitě. Iraolovo vysvětlení je zajímavé tím, že ukazuje také cenu, kterou je ochoten za intenzitu zaplatit.
Nechce po útočnících, aby našli způsob, jak stejný výkon rozdělit přes devadesát minut. Připouští, že jejich maximální fotbal může mít kratší životnost, a chce tento problém řešit lavičkou.
Pokud Liverpool získá dost hráčů, kterým může věřit, mohou se střídání stát součástí systému ještě dřív, než zápas vůbec začne. Ne reakcí na jeho vývoj.
A pak najednou dává smysl i zdánlivě přebujelý útok. Iraola totiž nepotřebuje jedenáct nejlepších fotbalistů Liverpoolu.
Potřebuje dost nejlepších fotbalistů na to, aby soupeř devadesát minut nepoznal, že některým z nich právě došly síly.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: The Guardian – Andoni Iraola tells Liverpool’s forwards to ‘exhaust themselves’ [1], The Irish Times – Andoni Iraola tells Liverpool’s forwards to ‘exhaust themselves’ [2].
