Arsenal strávil poslední roky tím, že se snažil dokázat, že už je připraven Manchester City porazit. Třikrát za sebou skončil druhý, pokaždé se hledalo, co ještě chybí, a pokaždé bylo možné další sezonu prodávat jako další krok projektu, který stále roste.
Na jaře tahle výmluva definitivně zmizela. Mikel Arteta dovedl Arsenal k prvnímu ligovému titulu po 22 letech a ze severního Londýna se stal znovu domov anglického šampiona. V pátek večer proti nováčkovi z Coventry proto nezačne jen další sezona Premier League.
Poprvé po více než dvou desetiletích začne Arsenal sezonu jako mužstvo, které už nemusí dokazovat, že se umí dostat na vrchol. Musí ukázat, že na něm dokáže zůstat.
Historie přitom není právě povzbudivá. Když Arsenal naposledy vstupoval do sezony jako anglický mistr, byli to Wengerovi Invincibles z roku 2004. Titul neobhájili, protože José Mourinho během své první sezony v Chelsea vytvořil mužstvo, které nasbíralo tehdy rekordních 95 bodů a Arsenal nechalo dvanáct bodů za sebou.
A pokud hledáme poslední Arsenal, který ligový titul skutečně obhájil, musíme ještě mnohem dál. Do sezony 1934/35, kdy klub získal třetí anglický titul za sebou. Od té doby uplynulo 91 let.
Právě proto je Artetův nový úkol zajímavější než samotná otázka, zda má Arsenal dost dobrý kádr.
Vyhrát titul změnilo jednu zásadní věc: Arsenal už nemůže nic slibovat do budoucna
Když Arteta začal Arsenal přestavovat, bylo možné téměř všechno zasadit do příběhu postupného růstu. Mladý tým se učil, Bukayo Saka a Martin Ødegaard dospívali do rolí lídrů, přicházeli Declan Rice a další hráči schopní posunout mužstvo o další úroveň. Druhé místo bylo bolestivé, ale pořád se dalo interpretovat jako důkaz, že projekt funguje.
Po titulu se měřítko mění.
Pokud Arsenal letos skončí druhý, nikdo už nebude mluvit o krásném vývoji mužstva, které se postupně blíží špičce. Bude to tým, který přišel o titul. Jestli v listopadu ztratí několik zápasů, debata nebude znít, zda je Artetův projekt na správné cestě, ale proč obhájce ztratil kontrolu. Výsledek, který ještě před několika lety představoval postup, se může ve chvíli úspěchu proměnit v neúspěch.
Reuters právě proto před novou sezonou popsal Arsenal jako mužstvo, které se změnilo z lovce v loveného. A není to jen hezká fráze. Mění se způsob, jakým soupeři přistupují k zápasům proti vám, očekávání vlastních fanoušků i význam každé bodové ztráty.
Arteta už nemůže hráčům říkat, že jednou možná budou nejlepší v Anglii.
Oni už nejlepší byli.
Teď potřebuje docílit toho, aby je tahle skutečnost neuspokojila.
Premier League ukazuje, jak vzácné je vůbec dostat druhý titul za sebou
V éře Premier League dokázali ligový titul úspěšně obhájit pouze tři trenéři: Alex Ferguson s Manchesterem United, José Mourinho s Chelsea a Pep Guardiola s Manchesterem City. Arsenal se o to nyní pokouší poprvé za více než dvacet let.
A na těch třech jménech je zajímavé ještě něco. Nešlo o trenéry, kteří po jednom povedeném roce jednoduše zopakovali stejné řešení. Ferguson opakovaně přestavoval vítězné generace United, Mourinho během prvních let v Chelsea vytvořil mimořádně stabilní obranný stroj a Guardiola dokázal City průběžně měnit i ve chvíli, kdy pořád vyhrávalo.
To je přesně problém, před kterým stojí Arteta.
Obhajoba není opakování vítězné sezony.
Pokud se Arsenal pokusí být pouze verzí mužstva z roku 2025/26, soupeři dostanou celé léto na to, aby se naučili, jak proti němu hrát. Vítěz šampionátu se stává nejstudovanějším týmem ligy. Každý trenér má jeho rozehrávku ve videu, každý soupeř zná náběhy Saky, pohyb Ødegaarda a Riceovu roli ve středu pole. To, co před rokem překvapovalo, už tentokrát nikdo nepovažuje za překvapení.
Právě proto Arsenal letos potřebuje nejen stejnou kvalitu.
Potřebuje další verzi sebe sama.
Bruno Guimarães není nákup zoufalého mužstva. A právě to je podstatné
Příchod Bruna Guimarãese z Newcastlu za přibližně 75 milionů liber dobře ukazuje rozdíl mezi Arsenalem před několika lety a Arsenalem dnes. Klub nekupuje klíčového záložníka proto, že by se snažil zakrýt katastrofální sezonu. Posiluje místo, kde už disponuje Riceem, Ødegaardem a dalšími velmi kvalitními hráči.
Tak obvykle vypadají týmy, které chtějí vytvořit delší období dominance. Nečekají, až se vítězné mužstvo začne rozpadat, a teprve potom hledají náhrady. Snaží se zvýšit konkurenci ještě ve chvíli, kdy jsou nahoře.
Guimarães navíc nabízí Artetovi něco důležitějšího než další velké jméno. Umožňuje různě skládat střed hřiště podle soupeře, vytváří alternativu k minutám Ricea a současně přináší zkušenost s intenzitou Premier League, takže se Arsenal nemusí několik měsíců učit, zda nový hráč vůbec zvládne anglické tempo.
Jenže už před prvním kolem přichází připomínka, proč hluboký kádr není luxus. Brazilec si při vítězství 3:0 nad Manchesterem City v Community Shieldu poranil nohu a jeho páteční start proti Coventry je nejistý. William Saliba navíc kvůli problémům se zády čeká delší absence. Arteta sám před sezonou zdůrazňuje právě dostupnost hráčů jako jednu z věcí, které mohou rozhodnout dlouhý boj o titul.
Arsenal tedy vstupuje do obhajoby posílený, ale rozhodně ne v laboratorně dokonalém stavu.
A to je možná zdravější připomínka než výsledek Community Shieldu.
City porazili 3:0. Jenže právě takové vítězství může být před sezonou trochu nebezpečné
Arsenal minulou neděli Manchester City v Cardiffu rozebral 3:0. Riccardo Calafiori skóroval už po 23 sekundách, následovali Kai Havertz a Martin Ødegaard a mužstvo působilo proti prvnímu City Enza Marescy rychleji, sehraněji a mnohem jistěji. Christos Tzolis se okamžitě zapojil dvěma asistencemi a Arteta po utkání mluvil o standardu touhy, který chce vidět po celou sezonu.
Pro obhájce je to samozřejmě příjemný start.
Současně by ale bylo absurdní z jednoho srpnového zápasu vyvozovat, že Arsenal má titul téměř vyřešený. City právě vstupuje do éry po Pepu Guardiolovi, přišlo o Rodriho a Maresca skládá výrazně přestavěný tým. Liverpool má nového trenéra Andoniho Iraolu a mužstvo bez Mohameda Salaha, Chelsea vede Xabi Alonso, Tottenham se znovu přestavuje a Manchester United pokračuje pod Michaelem Carrickem. Arsenal je oproti většině přímých konkurentů výjimečný především kontinuitou: Arteta je aktuálně nejdéle sloužícím trenérem Premier League a základ jeho mužstva se nemusí učit nový fotbalový jazyk.
To je obrovská výhoda.
Ale výhoda není titul.
Právě Liverpool minulou sezonu ukázal, jak rychle se může z obhájce stát tým mimo boj o první místo. Po mistrovském ročníku skončil pátý, 25 bodů za Arsenalem, a Arne Slot přišel o práci.
Jestli Arteta hledá varování před pocitem, že vítězství vytvořilo dlouhodobý nárok na další vítězství, nemusí chodit hluboko do historie.
Stačí se podívat na svého bezprostředního předchůdce na anglickém trůnu.
Coventry vypadá jako ideální soupeř. A právě proto bude zajímavé sledovat, jak Arsenal zápas odehraje
Páteční soupeř je nováček. Coventry se vrací do nejvyšší soutěže po 25 letech a Frank Lampard bude s týmem vstupovat na Emirates jako výrazný outsider. Na papíře je to skoro nejpříjemnější možný začátek titulové obhajoby.
Jenže právě takové zápasy se pro šampiona mění.
Coventry nepotřebuje na Emirates dokazovat, že dokáže Arsenal dlouhodobě přehrávat. Bod by byl obrovský výsledek. Může hluboko bránit, zpomalovat tempo a čekat na několik situací, které dostane. Arsenal naopak nemá prostor oslavovat kontrolu míče nebo převahu ve střelách. Od první minuty se od něj očekává vítězství.
To je jedna z drobných změn, které přináší titul. Pro soupeře se zápas s Arsenalem může stát jedním z vrcholů sezony. Pro Arsenal je to jen první z osmatřiceti povinností, které musí splnit, pokud chce být znovu první.
A právě koncentrace v takových večerech bývá rozdílem mezi jedním titulem a obdobím dominance.
Největší výhoda Arsenalu letos možná není Saka ani Rice. Je to chaos všech ostatních
Z pohledu Artety přichází pokus o obhajobu v mimořádně zajímavém okamžiku. Největší soupeři se zároveň mění.
Manchester City po Guardiolovi přestavuje kádr i způsob hry. Liverpool má nového trenéra a přišel o několik dlouholetých opor. Chelsea znovu začíná pod novým koučem. Manchester United se snaží potvrdit zlepšení pod Carrickem. Tottenham také měnil vedení. Reuters upozorňuje, že novou sezonu Premier League zahájí hned devět klubů s novým trenérem.
Arsenal naproti tomu ví, kdo je.
Možná vůbec poprvé během Artetova působení není jeho největší předností potenciál, ale stabilita.
Jenže stabilita může fungovat dvěma způsoby. Může znamenat, že hráči automaticky znají své role a začnou sezonu o několik měsíců dál než přestavovaní soupeři. Anebo může znamenat, že konkurence už Arsenal zná lépe než kdy dřív a londýnský klub musí dokázat, že dokáže evolvovat rychleji než ostatní.
Právě proto je Bruno Guimarães tak zajímavý. Nejde jen o dalšího kvalitního záložníka. Je to pokus změnit vítězné mužstvo dřív, než změnu začne zoufale potřebovat.
Invincibles už jednou ukázali, že ani téměř dokonalý Arsenal nemá pokračování garantované
Sezona 2003/04 vytvořila jednu z nejslavnějších verzí Arsenalu vůbec. Wengerův tým neprohrál v Premier League jediný zápas, nasbíral 90 bodů a titul vyhrál s jedenáctibodovým náskokem.
O rok později měl 83 bodů, nastřílel 87 branek a nebyl žádnou troskou.
Přesto skončil druhý.
Mourinhova Chelsea totiž posunula hranici na 95 bodů.
To je možná nejpřesnější historické varování pro současný Arsenal. Obhajoba titulu nevyžaduje pouze zopakovat vlastní předchozí úroveň. Musíte být připraveni na to, že někdo jiný nastaví úroveň novou.
Artetův tým to ostatně dobře zná z opačné strany. Tři roky sledoval Manchester City a učil se, že 80 nebo 85 bodů může být fantastická sezona a zároveň nemusí stačit na nic. Loni tuto hranici konečně překonal jako nejlepší mužstvo ligy.
Teď bude čekat, kdo se stejným způsobem začne učit od něj.
Rok 1935 není kletba. Je to měřítko toho, jak těžká tahle druhá část práce vždycky byla
Když Arsenal v sezoně 1934/35 získal třetí titul za sebou, hrál ještě na Highbury, v Anglii neexistovaly evropské poháry ani televizní Premier League a Herbert Chapman, architekt nejslavnějšího týmu své doby, zemřel o rok dříve. George Allison přesto udržel mužstvo na vrcholu a dokončil sérii tří šampionátů.
Od té doby Arsenal získal spoustu dalších titulů. Žádný z nich ale bezprostředně nezopakoval.
Není potřeba z toho vyrábět mystickou kletbu. Moderní Arsenal nemá s mužstvem z roku 1935 prakticky nic společného. Historie pouze ukazuje, jak mimořádně těžké bylo pro tento klub vždycky udělat poslední krok od mistrovského týmu k mistrovské éře.
A právě před tím krokem Arteta stojí.
První část svého projektu dokončil. Z mužstva, které se několik let snažilo vrátit do Ligy mistrů, vytvořil tým, který třikrát skončil druhý a nakonec vyhrál Premier League. Ve chvíli, kdy se mu to povedlo, ale zároveň zrušil vlastní ochrannou lhůtu.
Od pátku už nebude Arsenal měřen podle toho, jak daleko se dostal.
Bude měřen podle toho, zda dokáže zůstat tam, kam se dostal.
A pokud titul skutečně obhájí, nebude to jen druhé prvenství Artetovy generace.
Bude to něco, na co Arsenal čeká od roku 1935.
NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Arsenal launch title defence as new-look Premier League kicks off [1], Reuters – From hunters to hunted: Arsenal ready to retain Premier League crown [2], Reuters – Arsenal's Guimaraes a doubt for Coventry game as Arteta eyes another title [3], Reuters – Arsenal crowned Premier League champions for first time in 22 years [4], Reuters – Arsenal humble Man City to win Community Shield [5], Arsenal Holdings – Annual Report 2004/05, ligová tabulka a druhé místo za Chelsea [6].
