Anglie nakonec zvítězila 6:4 a získala své nejlepší umístění na mistrovství světa od titulu v roce 1966.
Ještě před výkopem přišli Thomas Tuchel a Didier Deschamps na stadion v přátelském objetí a nápadně dobré náladě. O několik desítek minut později mohl francouzský trenér přemýšlet, jestli jeho poslední zápas u reprezentace neskončí nejhorší možnou rozlučkou. Anglie, která začala bez Harryho Kanea i Judea Bellinghama, vedla už o přestávce 4:0.
Anglie nepotřebovala Kanea ani Bellinghama
Francie nabídla Angličanům první gól už ve třetí minutě. Po pokažené rozehrávce získal prostor Declan Rice, vyrazil dopředu a bez dlouhého rozmýšlení poslal míč přesně k tyči. Anglie dostala okamžitě potvrzení, že přímočarost, kterou proti Argentině ve druhé půli opustila, může být její největší zbraní.
V 18. minutě zvýšil po Riceově rohu hlavou Ezri Konsa. Francouzská obrana působila pomalu, roztaženě a při anglických přechodech prakticky neustále couvala k vlastní bráně. Bukayo Saka pak ve 37. minutě využil dalšího zmatku ve vápně a v nastavení první půle přidal čtvrtý gól. Anglie tak během jediného poločasu nastřílela Francii víc branek, než sama inkasovala v celém turnaji před semifinále se Španělskem.
Jedním ze symbolů francouzského rozkladu byly také riskantní výběhy Mikea Maignana. Brankář se opakovaně vydával hluboko do pole, aby hasil anglické brejky, jenže při jednom z nich nechal bránu prakticky na dvojici obránců. Poprvé Francie přežila se štěstím, podruhé už přišel trest.
Anglie přitom nepůsobila jako tým, který by pouze využíval soupeřových chyb. Hrála rychleji, byla důraznější v soubojích a po zisku míče neztrácela čas bezpečnými přihrávkami. První poločas byl přesným opakem jejího výkonu proti Argentině.
Deschamps vyměnil čtyři hráče a na hřiště přišla jiná Francie
Didier Deschamps reagoval způsobem, který trenéři obvykle volí až v úplném zoufalství. O přestávce vystřídal hned čtyři hráče. Na hřiště přišli Ousmane Dembélé, Bradley Barcola, Lucas Digne a Dayot Upamecano. Změnila se však nejen jména, ale především energie celého mužstva.
Už ve 48. minutě snížil Kylian Mbappé po přihrávce Michaela Oliseho. O šest minut později unikl Barcola a najednou to bylo 2:4. Francie se usadila před anglickým vápnem, sbírala odražené míče a nutila soupeře bránit stále hlouběji.
V 66. minutě se Mbappé prosadil podruhé. Olise mu poslal nádhernou přihrávku, francouzský kapitán zakončil přesně a z utkání, které bylo o přestávce považováno za hotové, se stal zápas o jediný gól.
Právě v tu chvíli přišlo silné déjà vu z anglického semifinále proti Argentině. Anglie znovu přestala aktivně hledat další branku, stáhla se před vlastní šestnáctku a dovolila soupeři vytvořit nepřetržitý tlak. Rozdíl spočíval pouze v tom, že tentokrát měl Tuchel k dispozici původně čtyřgólový náskok.
Olise, Dembélé i Rabiot se postupně dostávali k zakončení. Dean Henderson musel zasahovat, francouzské střely létaly kolem brány a Anglie se dopředu dostávala jen v krátkých protiútocích. Tuchel proto v 79. minutě poslal na hřiště Bellinghama a Elliota Andersona, aby znovu získal kontrolu nad středem hřiště.
Saka zastavil návrat, ale poslední slovo měl Bellingham
Francie se přiblížila vyrovnání, rozhodující okamžik však přišel na opačné straně. Malo Gusto v pokutovém území zastavil Djeda Spence a rozhodčí Jesús Valenzuela nařídil penaltu. Míč si vzal Saka a v 87. minutě završil hattrick.
Saka se tím stal teprve druhým hráčem, který na mistrovství světa vstřelil proti Francii tři góly. Před ním to dokázal pouze Pelé v semifinále šampionátu v roce 1958.
Ani za stavu 5:3 však zápas neskončil. V šesté minutě nastavení snížil Dembélé a Francii znovu dělil od vyrovnání jediný zásah. Při jejím posledním náporu se ale otevřel prostor na druhé straně. Bellingham utekl do protiútoku a v 90.+8. minutě definitivně rozhodl.
Konečné skóre 6:4 přesně vystihlo utkání, v němž obě mužstva dokázala během jediného poločasu působit jako světová velmoc i jako tým bez jakékoliv kontroly. Celkem vyslala Francie devět a Anglie jedenáct střel na bránu. Oba týmy si vytvořily po šesti velkých šancích.
Rekord z roku 1958 už neplatí
Dosavadní nejofenzivnější utkání o třetí místo na mistrovství světa se hrálo v roce 1958. Francie tehdy porazila Západní Německo 6:3 a Just Fontaine vstřelil čtyři góly. Devítigólový rekord vydržel 68 let. Anglie s Francií jej v Miami překonaly jedinou brankou.
Mbappé si z Deschampsovy nevydařené rozlučky odnesl alespoň dva mimořádné osobní zápisy. Se dvěma góly se dostal na deset branek v turnaji a zároveň zvýšil svou celkovou bilanci na mistrovstvích světa na 22 zásahů. Překonal tak Lionela Messiho a stal se historicky nejlepším střelcem světových šampionátů, i když Argentinec může v nedělním finále proti Španělsku ještě odpovědět.
Tuchel dostal vítězství, nikoliv úplné rozhřešení
Anglie si odváží bronz a po semifinálové porážce alespoň částečně napravila dojem. První poločas ukázal, jak nebezpečný může být Tuchelův tým, když se nebojí hrát dopředu, útočí rychle a nesnaží se každý náskok okamžitě zamknout.
Druhý poločas ale znovu odhalil stejný problém, který Anglii stál finále. Jakmile se stáhla, přestala držet míč a dovolila soupeři opakovaně útočit kolem jejího vápna, ztratila kontrolu téměř okamžitě. Tentokrát ji zachránily čtyři góly z první půle, Sakaova penalta a Bellinghamův závěrečný protiútok.
Didier Deschamps se s francouzskou reprezentací rozloučil porážkou, která v sobě měla všechno. Nejhorší poločas Francie na turnaji, výbornou reakci po přestávce, dva Mbappého rekordní góly a návrat, jenž se zastavil těsně před vyrovnáním. Nebyla to rozlučka, jakou si přál. Byla však tak divoká, že se na ni bude vzpomínat déle než na většinu zápasů o bronz.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NBC Sports – France vs. England live updates [1], ESPN – France vs. England match centre [2], FIFA – Highest-scoring games in World Cup history [3], FIFA – France targeting seventh World Cup medal [4], Reuters – France's Mbappé becomes World Cup all-time top scorer [5], Reuters – Deschamps' last dance and Mbappé's record chase [6], IMAGO [7]
