Spíš opatrnost, nervozita a fotbal, ve kterém se oba týmy tvářily, že chyba bude dražší než odvaha.
Po 120 minutách to bylo 0:0. Pak přišly penalty. A v nich Švýcarsko porazilo Kolumbii 4:3. Výsledek ho poslal do čtvrtfinále proti Argentině, zatímco Kolumbii zůstalo břevno, další neproměněná penalta a večer, který se bude těžko vysvětlovat jinak než jako promarněná možnost.
Oficiální zápasový stav potvrzuje bezbrankovou remízu po prodloužení a švýcarskou výhru 4:3 v penaltovém rozstřelu; Guardian během živého reportu rámoval duel jako poslední osmifinále, jehož vítěze čekala Argentina.
Zápas, který dlouho čekal na vlastní důvod
Na papíře to přitom vůbec nemuselo být špatné. Kolumbie přišla do zápasu jako tým s energií, fanouškovskou kulisou a hráči, kteří umí dát utkání emoci. Švýcarsko zase jako mužstvo, které málokdy působí chaoticky, ale právě tím dokáže soupeře pomalu rozebírat. Jenže první hodina nabídla spíš dojem, že oba týmy nevědí, jestli mají oslavovat, že se dostaly tak daleko, nebo se bát toho, že vítěz bude muset ještě dál.
Ano, pár věcí se stalo. Kolumbie občas zrychlila. Švýcaři také donutili brankáře k zákroku. Komentátorovi se na chvíli zvedl tep, když Kolumbie vyrazila dopředu a švýcarský gólman musel zasahovat. Po půlhodině se zase připomnělo Švýcarsko. Jenže nic z toho dlouho nepůsobilo jako tlak, který chce zápas otevřít. Byly to spíš záblesky v duelu, kde se čekalo, kdo první udělá něco opravdu nebezpečného.
A když se člověk po 61 minutách přistihl, že nemá ani ohlodanou kostičku poznámky, nebyla to chyba diváka. Ten zápas se opravdu hrál způsobem, který nevyžadoval poznámkový blok, ale trpělivost.
Čím blíž byla Argentina, tím míň se hrálo jako o odměnu
Nejzajímavější na tom celém byla vlastně psychologická vrstva. Vítěz bral čtvrtfinále. To zní jako sen. Jenže ten sen měl jméno Argentina. A po tom, co Argentina jen o pár hodin dřív přežila egyptský horor, dvougólové manko, Messiho neproměněnou penaltu i vlastní strach, působila jako soupeř, kterého sice můžeš nachytat, ale také jako soupeř, který už si prošel ohněm.
Kolumbie i Švýcarsko jako by to věděly. Po hodině hry se začaly trochu mlít, ale dlouho nebylo jasné, jestli se opravdu rvou o čtvrtfinále, nebo o to, kdo bude mít od Argentiny ještě chvíli klid. Guardian trefně poznamenal, že o poločase sice góly nebyly, ale zápas měl své úseky a otázkou zůstávalo, jestli se při vysokých sázkách ještě víc otevře. Nakonec se otevřel až pozdě a jen napůl.
V 85. minutě pořád nic. Nastavení uteklo ve stejném duchu. A prodloužení začalo skoro jako trest za devadesát minut opatrnosti. Ne trest za faul. Trest za nedostatek dobrodružství.
Prodloužení přineslo aspoň trochu života
Až prodloužení tomu dalo něco, co připomínalo opravdový vyřazovací zápas. Švýcaři po střídání málem udeřili přes čerstvého hráče, který na hřiště vlétl jako někdo, kdo ještě nebyl nakažený opatrností ostatních. Zeki Amdouni se prakticky hned dostal do práce a donutil brankáře k zákroku, i když situaci doprovázela i zvednutá vlajka. Guardian v téže pasáži zaznamenal, že Amdouni šel do hry za Riedera a krátce poté prověřil Vargase.
Kolumbie odpověděla. Získala roh, pak přišla i velká šance, která zůstala nevyužitá. Jhon Lucumí měl jednu z nejvýraznějších možností zápasu, když hlavou trefil švýcarské břevno. Právě jeho hlavičku nad dvěma hráči a zásah do břevna Guardian uvedl mezi výraznými momenty zápasu.
Tohle byl okamžik, který mohl z dlouhého čekání udělat kolumbijský příběh. Jenže míč se odrazil ven a zápas se zase vrátil do svého základního stavu: skoro, ale ne dost. Blízko, ale pořád bez gólu. Kolumbie pak ještě zkoušela standardku z větší dálky, ale Švýcaři odkopli do bezpečí. A když ani poslední minuty prodloužení nic nepřinesly, bylo jasné, že tenhle duel si vybral nejkrutější možný způsob rozhodnutí.
Penalty už se nedaly odložit
Penaltový rozstřel začala Kolumbie. Juan Fernando Quintero proměnil a po dvou hodinách zápasu, který odmítal gól, poslal míč tam, kam se předtím nikdo v normální hře nedostal. Švýcarský kapitán odpověděl také přesně. A pak přišla první rána do kolumbijského večera.
Kolumbijský kapitán nedal. Míč skončil na břevně.
V zápase, který sám o sobě neměl moc výrazných obrazů, tohle najednou bylo ostré jako nůž. Kapitán, penalta, břevno. Švýcaři následně proměnili a dostali se do výhody. Kolumbii ještě vrátil do hry Campaz, jenže Švýcar poté přestřelil a rozstřel se znovu otevřel. Jenže Kolumbie si pomoc dlouho neužila. Hernández nedal a Švýcarsko znovu proměnilo.
Luis Díaz ještě udržel Kolumbii při životě. Dal na 3:3 a nechal poslední slovo Švýcarsku. Jenže to přišlo klidně a bez slitování. Švýcaři pátou penaltu proměnili a bylo hotovo. Kolumbie padla. Švýcarsko jde dál. Podle zápasového souhrnu skončilo utkání po prodloužení 0:0, statistiky ESPN zároveň ukazují, že Kolumbie měla vyšší očekávané góly 1,03 proti švýcarským 0,35 a také dvě velké šance, které zůstaly nevyužité.
Švýcarsko přežilo. Kolumbie si to bude přehrávat
Tohle nebyl zápas, který by si člověk pouštěl znovu kvůli kráse. Nebyl to večer velkých kombinací, šílených obratů nebo fotbalového ohňostroje. Vedle argentinsko-egyptského dramatu působil jako přechod z horské dráhy do čekárny, kde se všichni tváří, že vědí, proč tam jsou, ale nikdo se moc nehrne ke dveřím.
Jenže i takové zápasy mají svou krutost. Možná právě proto, že se v nich stane tak málo, váží každý detail víc. Jedna hlavička do břevna. Jedna kapitánská penalta do břevna. Jedna další neproměněná rána. Jeden poslední švýcarský pokus, který rozhodne, že cesta dál opravdu vede přes Argentinu.
Švýcarsko si tímhle postupem neřeklo o titulky typu „fotbalová paráda“. Řeklo si o něco jiného: že umí přežít zápas, ve kterém není krásné nic kromě výsledku. A to se ve vyřazovací fázi počítá. Ne každý postup musí vonět po genialitě. Některé postupy jsou prostě odpracované, odčekané a nakonec ustáté na penaltách.
Kolumbie naopak odchází s pocitem, že měla dost šancí na to, aby tenhle večer nemusel dojít až k penaltám. Měla fanoušky, měla Díaze, měla okamžiky, kdy se zápas konečně začal naklánět jejím směrem. Jenže neměla gól. A když pak přišly penalty, neměla ani dost nervů.
Někdo musel na Argentinu. Nakonec to bude Švýcarsko.
Ne proto, že by si pro ni dvě hodiny běželo s vlajkou v ruce. Spíš proto, že jako jediné vydrželo i ve chvíli, kdy už se nedalo schovat za taktiku, opatrnost ani čekání. Argentina přežila Egypt. Švýcarsko přežilo Kolumbii. A jejich čtvrtfinále teď bude mít zvláštní příchuť: jeden tým přichází z ohně, druhý z ledového čekání.
Možná právě proto to může být zajímavější, než se po těch 120 minutách zdálo.
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY Z MISTROVSTVÍ SVĚTA
Zdroje: The Guardian [1], ESPN [2], Al Jazeera [3], fotobanka IMAGO [4]
