Česká reprezentace přijela do Chorvatska po pěti porážkách a vědomí, že výsledkově už podzim nezachrání. Přesto měla možnost ukázat, že předchozí utkání nebyla přesným obrazem jejích schopností. Když Adam Hložek v závěru vyrovnal na 1:1, zdálo se alespoň na chvíli, že poslední zápas může nabídnout jinou tečku. Jenže Lovro Majer krátce nato vrátil vedení domácím a Češi odjeli s šestou porážkou ze šesti utkání.
Výsledek 1:2 tentokrát nepůsobí jako katastrofa sám o sobě. Dramaticky vypadá až vedle předchozích pěti zápasů: doma 1:2 s Chorvatskem, 0:2 s Anglií, venku 1:3 se Španělskem, 0:3 s Anglií a doma 0:2 se Španělskem. Výsledková bilance ukazuje dvě věci současně. Soupeři patřili mezi velmi silné týmy a český výběr proti nim nedokázal získat ani jeden bod.
Proti favoritům nestačilo jen dlouho odolávat
V reprezentačních zápasech se slabší mužstvo nemusí stydět za menší držení míče. Rozhoduje, zda má plán, jak přežít tlak a přenést hru do prostoru, odkud může skutečně zahrozit. Pokud se ale mužstvo po zisku míče příliš rychle vrací do obrany, čeká jej další dlouhá fáze bez kontroly hry. V takových utkáních roste význam přesné první přihrávky, navazujícího náběhu a schopnosti udržet míč pod tlakem.
Česká skupina nabízí dost konkrétních situací, které bude nutné při hlubší videoanalýze rozlišit. Jiné nároky kladla Anglie, jiné Španělsko a jiné Chorvatsko. Společná otázka nicméně zůstává: dokázal český tým po zisku míče vytvořit dost souvislých útočných akcí, nebo se jeho útok stále vracel k izolovaným pokusům jednotlivců? Samotná tabulka na taktickou otázku odpověď nedá. Nabízí ale velmi silný důvod ji položit.
Španělský zápas ukázal limit vysvětlení jedním incidentem
Ve čtvrtek proti Španělsku se hodně mluvilo o vyloučení Ladislava Krejčího. Jenže ani červená karta nemůže vysvětlovat předchozí utkání a ani všechny potíže, které vznikaly ještě před ní. Pokud mužstvo opakovaně nedokáže soupeře donutit k delší obraně vlastního pokutového území, není rozumné svádět celou sezonu na jediný zásah rozhodčího. To neznamená, že individuální chyby nehrají roli. Znamená to jen, že jejich opakování stojí za větším rozborem.
Podobně závěr v Chorvatsku. Hložkovo vyrovnání mělo sportovní hodnotu a ukázalo schopnost českého týmu reagovat. O několik minut později ale přišla inkasovaná branka. Právě přechod od nadějného okamžiku k další ztrátě výsledku vystihuje podzim lépe než jakákoliv pohodlná věta o smůle.
Co se musí změnit před dalším cyklem
Reprezentace nepotřebuje pouze najít nového nejlepšího střelce nebo vybrat jediný systém na tabuli. Potřebuje přesně určit, za jakých okolností chce získávat míč, jak budou hráči po zisku podporovat první přihrávku a co udělá, když soupeř přeruší její první útočnou variantu. To jsou otázky pro realizační tým i pro výběr hráčů.
Šest porážek se nedá opravit titulkem o bojovnosti. Dají se však použít jako poctivý podklad pro rozhodnutí, která budou ovlivňovat další reprezentační období. A právě v tom je největší význam nepovedené Ligy národů: ne v hledání rychlého viníka, ale v tom, zda český fotbal dokáže pojmenovat konkrétní příčiny dřív, než se stejný příběh zopakuje.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Zdroje: 1. Vše o sportu; 2. UEFA – výsledky české skupiny; 3. UEFA – kompletní rozpis.









