Jenže kdyby dnes někdo v Buenos Aires, Madridu, Londýně nebo Káhiře během penalty zakřičel „Panenka!“, téměř určitě tím nebude myslet československého záložníka.
Bude popisovat kop.
Padesát let po finále mistrovství Evropy 1976 se tak Panenkovi povedlo něco, na co nestačí ani Zlaté míče, stovky gólů nebo několik titulů v Lize mistrů. Jeho jméno se od člověka oddělilo a začalo žít vlastním životem.
Messi může kopnout panenku. Pirlo může kopnout panenku. Zidane ji může předvést ve finále mistrovství světa a Brahim Díaz s ní může o půl století později bolestivě selhat. Všichni přitom používají nápad, který vznikl po trénincích Bohemians kvůli několika tabulkám čokolády a sklenicím piva.
Nejdřív to nebyla drzost. Panenka jen nechtěl pořád prohrávat čokoládu
Legenda kolem slavného kopu někdy vytváří dojem, jako by Panenka dostal šílený nápad až při cestě k penaltovému puntíku v Bělehradě. Skutečnost je mnohem zajímavější, protože za údajnou improvizací stál dlouhý experiment.
Po trénincích Bohemians zůstával Panenka s klubovým brankářem a kopali proti sobě penalty. Hráli o čokoládu nebo pivo. Brankář byl podle Panenkových pozdějších vzpomínek příliš dobrý a záložník začal své sázky pravidelně prohrávat. Přemýšlel proto, jak změnit samotný princip souboje.
Postupně si všiml jednoduché věci. Brankář musí při penaltě velmi brzy přijmout rozhodnutí. Pokud chce dosáhnout k dobře umístěné střele k tyči, nemůže čekat, až bude míč několik metrů na cestě. Musí reagovat už během pohybu střelce.
Panenka proto přestal řešit otázku, jak míč kopnout přesněji nebo tvrději. Začal řešit brankáře.
Jeho řešení bylo téměř provokativně jednoduché: pokud gólman očekává střelu do jedné ze stran a včas se tam vydá, prostředek branky se otevře. Místo prudké rány stačí zpozdit kontakt a míč lehce podebrat.
Panenka techniku nejdřív zkoušel, potom ji používal v méně důležitých zápasech a postupně si ji osvojil natolik, že pro něj přestala být hazardem. Později UEFA vysvětloval, že právě proto ji ve finále považoval za nejsnazší způsob, jak skórovat. Pro celý svět to byl úlet. Pro něj už nacvičená rutina.
A potom si ji schoval pro největší možný okamžik
Finále Eura 20. června 1976 proti Západnímu Německu skončilo po prodloužení 2:2. Poprvé v historii evropského šampionátu tak o vítězi finále rozhodoval penaltový rozstřel.
Československo proměnilo první čtyři pokusy. Za Němce následně Uli Hoeneß přestřelil a k míči přišel Panenka. Pokud skóruje, Československo je mistrem Evropy.
V brance nestál žádný nezkušený gólman, na němž by bylo možné bezpečně zkoušet trik. Sepp Maier byl mistr světa, vítěz Poháru mistrů evropských zemí a jeden z nejslavnějších brankářů své generace.
Panenka se rozběhl, Maier vyrazil na jednu stranu a míč se pomalu snesl doprostřed branky.
Československo získalo evropský titul a několik sekund fotbalu začalo být přehráváno dalších padesát let. Franz Beckenbauer později Panenkovo řešení označil za něco, co dokáže vymyslet skutečný šampion. Pelému je připisována ještě výstižnější reakce: člověk, který takovou penaltu kopne, musí být génius, nebo blázen.
Největší Panenkův trik spočívá v tom, že brankáře nenutí k chybě. Využívá jeho správné rozhodnutí
Právě tady je „panenka“ zajímavější než obyčejný efektní kop.
Mohlo by se zdát, že její princip stojí na jednoduchém poznání, že brankáři zbytečně skáčou a měli by častěji zůstávat uprostřed. Slavná studie z roku 2007 skutečně analyzovala stovky penalt a popsala takzvaný action bias: gólmani téměř vždy volili pohyb doprava nebo doleva, ačkoli podle tehdejší analýzy by pro ně bylo statisticky výhodnější zůstat častěji uprostřed.
Jenže výzkum se od té doby posunul. Nová replika publikovaná letos v Journal of Economic Psychology pracovala s penaltami z mužských mistrovství světa 1982 až 2022 a původní závěr nepotvrdila. Brankáři sice skutečně skákali mnohem častěji do stran, jejich šance na zákrok však nebyla statisticky horší než při setrvání uprostřed. Autoři proto odmítají jednoduchou představu, že gólmani svým pohybem systematicky jednají iracionálně.
To Panenkův nápad nijak nesnižuje. Spíš naopak.
Brankář má dobrý důvod vyrazit dřív. Experimenty s gólmany ukazují, že elitní hráči načasovávají začátek skoku podle pohybů střelce, například podle okamžiku, kdy jeho stojná noha dopadá vedle míče. Čekat na definitivní směr střely může být proti dostatečně tvrdé penaltě jednoduše příliš pozdě.
Panenka tedy neobjevil chybu brankářů.
Objevil způsob, jak použít jejich nutnost předvídat proti nim.
Proto je panenka psychologicky brutálnější než rána do šibenice
Klasickou dobře kopnutou penaltu můžete přečíst správně a přesto na ni nedosáhnout. Střelec vás porazil rychlostí nebo přesností.
Panenka funguje jinak. Brankář dostane pocit, že byl přelstěn ještě dřív, než míč přešel čáru. Leží u tyče a několik metrů od něj se něco, co vypadá skoro jako líný oblouček, snáší doprostřed branky.
Právě proto má tento kop dodnes zvláštní emocionální náboj. Když vyjde, střelec působí naprosto sebejistě. Když nevyjde, vypadá absurdně.
Mezi genialitou a trapasem přitom nemusí být ani deset centimetrů.
Příliš prudký kop už není panenka. Příliš slabý umožní brankáři vstát nebo změnit pohyb. Špatně přečtený gólman zůstane uprostřed a míč mu prakticky přistane v rukavicích. A protože střelec dobrovolně obětoval rychlost, nemůže se schovat za smůlu.
Nikdo neřekne, že výborně trefil tyč.
Řekne, že si dovolil panenku a zesměšnil se.
Totti, Zidane a Pirlo z jednoho nápadu udělali světový jazyk
Zajímavé přitom je, že Panenkovo příjmení se nestalo univerzálním fotbalovým pojmem okamžitě.
The Guardian při letošním padesátém výročí prošel britské novinové archivy a upozornil, že výraz byl dlouhá léta používán překvapivě málo. Zlom přišel až s další generací televizního a později internetového fotbalu, výrazně například po penaltě Francesca Tottiho proti Nizozemsku na Euru 2000. Teprve během následujících let se „Panenka“ naplno změnila z historické kuriozity v běžné podstatné jméno fotbalového slovníku.
Pak už následovali další.
Zinédine Zidane ji ve finále mistrovství světa 2006 poslal proti Gianluigimu Buffonovi dokonce o břevno. Andrea Pirlo jí na Euru 2012 proti Anglii otočil atmosféru rozstřelu. Sergio Ramos ji na stejném turnaji použil v semifinále proti Portugalsku. Lionel Messi ji opakovaně přidával do repertoáru, stejně jako Karim Benzema, Alexis Sánchez, Achraf Hakimi a další.
A letošní světový šampionát ukázal oba póly původního nápadu. Mohamed Salah uspěl. Brahim Díaz v mimořádně vypjatém okamžiku proti Senegalu poslal příliš čitelný dloubák přímo do rukou Édouarda Mendyho.
Padesát let po Bělehradu už tedy nejde o československou zvláštnost.
Je to standardní možnost, kterou má v hlavě střelec i brankář.
Panenkova kariéra byla mnohem větší než jeden kop. Jenže jeden kop byl větší než jeho kariéra
Na tom je celý příběh možná trochu nespravedlivý.
Antonín Panenka nebyl člověk, který by měl jeden slavný okamžik a jinak průměrnou fotbalovou kariéru. Za Bohemians odehrál 230 ligových zápasů a vstřelil 76 branek. V reprezentaci patřil k mimořádné generaci, po evropském zlatu získal ještě bronz na Euru 1980. Po přestupu do Rapidu Vídeň se stal dvojnásobným rakouským mistrem a dostal se až do finále Poháru vítězů pohárů.
Kdyby nikdy nevymyslel svou penaltu, pořád by patřil mezi významné československé fotbalisty.
Jenže on ji vymyslel.
A tím vytvořil něco, co jeho ostatní úspěchy nemohly překonat. Trofeje jednou skončí v muzeu, rekordy někdo překoná a každá hráčská kariéra se uzavře. Jazyk má mnohem delší život.
Dnes může dítě na opačné straně planety sledovat svého oblíbeného útočníka, jak lehce podkopne míč doprostřed branky, a komentátor řekne jediné slovo.
Panenka.
Možná nebude vědět, že za tím jménem stojí pražský záložník s knírkem, který kdysi po tréninku prohrával s brankářem pivo a čokoládu. Možná nikdy neuvidí celý zápas Československa se Západním Německem a nebude znát ani sestavu mistrů Evropy z roku 1976.
Ale Antonín Panenka v tom okamžiku bude pořád na hřišti.
Padesát let po posledním doteku s míčem v Bělehradě totiž jeho nejslavnější fotbalový vynález dávno nepotřebuje svého autora, aby mohl pokračovat.
POZNEJTE PŘÍBĚHY I DALŠÍCH SPORTOVNÍCH LEGEND
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: UEFA – The man who gave the Panenka penalty its name [1], UEFA – Panenka makes his name as Czechoslovakia beat West Germany in EURO 1976 final shoot-out [2], The Guardian – That penalty changed my life: Panenka’s pride 50 years on from special spot-kick [3], The Guardian – On the spot: 50 of the most famous and infamous Panenka penalties of all time [4], Bohemians Praha 1905 – Historie klubu [5], Journal of Economic Psychology – Action bias among elite soccer goalkeepers: The case of penalty kicks [6], Journal of Economic Psychology – Replication: No action ‘Bias’ among elite soccer goalkeepers during penalty kicks [7], PubMed – Goalkeeping in the soccer penalty kick: The dive is coordinated to the kicker's non-kicking leg placement [8], IMAGO – sportovní fotobanka [9]
