Právě tím vytvořil větší problém než kterákoli jednotlivá kauza. Prezident nejmocnější sportovní organizace na světě neodpověděl pouze na přehnané útoky. Do jedné skupiny zařadil dezinformace, politickou kritiku, otázky kolem regulérnosti soutěže i požadavky na vysvětlení konkrétních rozhodnutí.
FIFA tak znovu ukázala, že kritiku nevnímá jako součást odpovědnosti, ale jako útok na vlastní právo vládnout světovému fotbalu.
Infantino má právo mluvit o úspěchu turnaje
Mistrovství světa nabídlo výjimečné sportovní momenty a obešlo se bez rozsáhlých bezpečnostních incidentů. Do Spojených států, Kanady a Mexika přijely miliony fanoušků, stadiony byly zaplněné a organizátoři zvládli turnaj, který byl kvůli 48 účastníkům i obrovským vzdálenostem logisticky náročnější než kterýkoli předchozí šampionát.
Infantino má právo připomenout, že řada předturnajových obav se nenaplnila. Má také právo bránit zaměstnance FIFA, rozhodčí a pořadatele před tvrzeními, která byla nepravdivá nebo záměrně zkreslená.
Jenže organizační úspěch není univerzální odpovědí. Skutečnost, že se turnaj odehrál bez velkého násilí, nevysvětluje, proč byl pozastaven automatický trest Folarina Baloguna po červené kartě. Plné tribuny neodpovídají na otázku, proč somálský rozhodčí Omar Abdulkadir Artan nemohl vstoupit do Spojených států navzdory platnému vízu. Radost fanoušků sama o sobě nevylučuje možnost, že FIFA v některých případech jednala nekonzistentně.
Úspěch turnaje a legitimita kritiky mohou existovat současně. Infantino však svůj dopis postavil tak, jako by si veřejnost musela vybrat pouze jednu z těchto možností.
Balogunův případ nebyl běžnou debatou o rozhodčím
Americký útočník Folarin Balogun dostal červenou kartu v utkání proti Bosně a Hercegovině. Automatický jednozápasový trest byl následně pozastaven poté, co se do případu veřejně vložil americký prezident Donald Trump.
FIFA může mít procedurální argument, proč bylo možné trest přezkoumat. Může tvrdit, že podobné zásahy disciplinárních orgánů nejsou v profesionálním fotbale neobvyklé. Právě tak své rozhodnutí Infantino obhajoval, když připomněl, že chybné karty i následné rušení trestů se objevují v největších soutěžích.
Jenže podstatou sporu nebylo pouze to, zda byla červená karta správná. Otázkou bylo, proč do sportovního disciplinárního procesu vstoupil prezident hostitelské země a zda jeho intervence měla na výsledek jakýkoli vliv.
Pokud neměla, FIFA mohla zveřejnit jasnou časovou osu, složení rozhodujícího orgánu, právní důvod přezkumu i podklady, z nichž vycházel. Pokud vliv měla, šlo o mnohem závažnější problém než o jednu chybnou kartu.
Infantino místo podrobného oddělení obou rovin naznačil, že kritici používají dvojí metr. Tím však nevyřešil základní otázku: byl stejný mechanismus přístupný každému týmu, nebo pouze mužstvu hostitelské země, za které se postavil nejmocnější politik turnaje?
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
FIFA tvrdí, že fotbal není politika, ale sama si vybírá politické partnery
Infantino ve svém dopise zdůraznil, že íránská reprezentace získala víza, protože fotbal je o míru, nikoli o politice. Účast zemí čelících konfliktům, krizím nebo zdravotním problémům použil jako důkaz schopnosti fotbalu překračovat rozdělení světa.
Tato argumentace by byla přesvědčivější, kdyby FIFA současně působila důsledně neutrálně. Během turnaje však byl Infantino opakovaně viděn po boku Donalda Trumpa, jehož zásah se objevil také v disciplinárním případu amerického hráče. Lidskoprávní organizace FairSquare kvůli Infantinovu vztahu k americkému prezidentovi podala stížnost k Mezinárodnímu olympijskému výboru, který ji odmítl řešit s odkazem na nedostatek pravomoci.
FIFA nemůže na jedné straně využívat přístup k politickým lídrům jako součást svého vlivu a na druhé tvrdit, že otázky týkající se těchto vztahů do fotbalu nepatří. Organizace pořádající turnaj ve třech zemích, vyjednávající o vízech, bezpečnosti, daních a vstupních pravidlech se politice vyhnout nemůže.
Neutralita neznamená předstírat, že politika neexistuje. Znamená používat stejná pravidla bez ohledu na to, která vláda, země nebo reprezentace zrovna žádá výjimku.
Označení „nenávist“ ruší rozdíl mezi kritikou a útokem
Veřejný prostor kolem FIFA skutečně obsahuje přehnané soudy, osobní útoky i konspirační teorie. Žádná velká instituce nemusí přijímat každé obvinění jako důvěryhodné. Musí však umět rozlišovat.
Když prezident FIFA spojí konkrétní otázky s tvrzením, že jejich autoři šíří nenávist a falešné příběhy, vytváří velmi pohodlný obranný mechanismus. Nemusí dokazovat, která tvrzení byla nepravdivá, která byla nepřesná a která byla naopak oprávněná. Stačí vytvořit obraz lidí sedících za obrazovkami, zatímco FIFA je údajně „v první linii“ a skutečně pracuje.
Tato rétorika staví vedení organizace do role jediných lidí, kteří fotbalu slouží, zatímco novináři, lidskoprávní organizace nebo fanoušci jej pouze poškozují. Kritika pak není kontrolou moci, ale nedostatkem respektu k těm, kteří turnaj uspořádali.
Jenže FIFA není charitativní skupina dobrovolníků. Je to globální organizace spravující miliardový sportovní ekosystém, rozhodující o pořadatelích turnajů, disciplinárních procesech i přístupu jednotlivých zemí k největší sportovní události světa. Čím větší moc má, tím méně může očekávat, že jí veřejnost bude důvěřovat bez vysvětlení.
Největší turnaj nepotřebuje ochranu před otázkami
Infantino mohl po skončení mistrovství světa předložit přesvědčivou obhajobu. Mohl přiznat, že turnaj byl sportovně i organizačně úspěšný, ale současně přinesl rozhodnutí, která FIFA musí lépe vysvětlit. Takový postup by vedení světového fotbalu neoslabil. Naopak by ukázal, že je schopné nést odpovědnost bez toho, aby každou pochybnost považovalo za nepřátelský útok.
Místo toho prezident FIFA vytvořil falešnou volbu. Buď lidé oslavují úspěch turnaje, nebo jsou součástí nenávistné kampaně. Buď respektují práci FIFA, nebo záměrně přehlížejí radost milionů fanoušků.
Světový fotbal však nepotřebuje, aby mu Infantino určoval, co smí veřejnost vidět. Potřebuje organizaci, která dokáže odpovědět i na otázky, jež se jejímu prezidentovi nelíbí.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Zdroje: 1. Reuters – Infantino obvinil kritiky mistrovství světa ze šíření nenávisti | 2. The Guardian – reakce na Infantinův patnáctidílný otevřený dopis | 3. Al Jazeera – kontroverze kolem víz, rozhodčích a disciplinárních případů | 4. wikimedia commons CC BY 4.0
