Ještě stojí. Ještě mají slavné dresy. Ještě mají hráče z největších klubů. Ještě se tváří, že vědí, co dělají. Ale někde pod povrchem už se kouří.
Německo to neustálo s Paraguayí. Brazílie spadla s Norskem. Chorvatsko nedotáhlo dramatický zápas s Portugalskem. Portugalsko pak samo odešlo po gólu Španělska v nastavení.
Argentina sice pořád žije, ale proti Kapverdám i Egyptu se protáhla kolem propasti tak těsně, že by se z toho daly brousit nervy. Anglie je ve čtvrtfinále také, jenže její cesta přes Mexiko rozhodně nebyla klidnou procházkou.
Přehled osmifinále potvrzuje postupy Francie, Maroka, Norska, Anglie, Španělska, Belgie, Argentiny a Švýcarska, ale taky ukazuje, kolik velkých jmen zůstalo venku nebo prošlo jen s odřeným lakem.
A tak vzniká otázka, která je pro tenhle turnaj možná zajímavější než samotné složení čtvrtfinále: je MS 2026 turnaj outsiderů, nebo turnaj favoritů, kteří si příliš dlouho mysleli, že reputace je forma?
Velký dres už nikoho nepřenese přes špatný večer
Fotbal má rád iluze. Jedna z největších zní, že velký tým si nějak poradí. Že Německo se v těžké chvíli prostě narovná. Že Brazílie si v rozhodujícím momentu najde svůj dotek geniality. Že Argentina s Messim má někde pod dresem schované poslední kouzlo. A že Anglie už přece musí být dost zkušená na to, aby se nezamotala do vlastního strachu.
Jenže vyřazovací fáze takhle nepřemýšlí. Ta se neptá na minulost. Nezajímá ji, kolik máš hvězd, kolik reklam, kolik historických sestřihů a kolik lidí si před zápasem řeklo, že „tohle si přece pohlídáš“. Vyřazovací fáze je obyčejně krutá. Máš 90 minut. Někdy 120. Pak penalty. A když v nich nejsi přesný, odjíždíš.
Německo na to narazilo tvrdě. Paraguay ho vyřadila už v kole 32 po penaltách a potom ještě v osmifinále donutila Francii k hubené výhře 1:0. Najednou se ukázalo, že německý pád nebyl jen jeden špatný den proti někomu, kdo měl štěstí. Paraguay byla prostě nepříjemná, tvrdá, turnajově živá. A Německo na to nenašlo odpověď.
Brazílie padla jinak. Ne do penaltové loterie, ale do norské rány, která měla jméno Erling Haaland. Reuters popsal norskou výhru 2:1 jako další brazilský předčasný konec a připomněl, že Brazílie čeká na světový titul od roku 2002. Pro zemi, která nosí mistrovství světa skoro jako součást národní mytologie, je to další nepříjemné připomenutí: žlutý dres je pořád slavný, ale už dávno není neprůstřelný.
A Portugalsko? To je možná nejčistší příklad doutnání. Nešlo ven po ostudném kolapsu. Nešlo ven po výprasku. Proti Španělsku dlouho drželo zápas, jenže v 91. minutě přišel Mikel Merino a všechno se zlomilo. Portugalsko přijelo jako jeden z favoritů, ale po dvou skupinových remízách skončilo druhé za Kolumbií a proti Španělsku mu chyběla ostrost i odvaha jít si pro zápas dřív. To není požár. To je právě to doutnání. Tým vypadá funkčně, dokud si člověk nevšimne, že se ve skutečnosti jen pomalu krátí čas.
Rok 2002: když se starý svět rozsypal nahlas
Jestli má letošní turnaj historického bratrance, první jméno na seznamu je MS 2002. Tam se fotbalový pořádek nekymácel opatrně. Tam spadl ze schodů.
Francie přijela jako obhájce titulu a skončila už ve skupině bez vstřeleného gólu. Argentina, druhý obrovský favorit, také neprošla dál. Portugalsko se s hvězdnou generací zastavilo už v první fázi.
A zatímco papíroví obři balili kufry, Jižní Korea šla až do semifinále, když cestou vyřadila Portugalsko, Itálii i Španělsko. Turecko bylo v semifinále také. Přehled turnaje 2002 připomíná právě tyhle šoky: pád Francie, konec Argentiny ve skupině i jihokorejskou cestu přes několik velkých jmen.
To byl turnaj, který říkal: pozor, mapa se umí roztrhnout.
Ale rozdíl proti roku 2026 je důležitý. V roce 2002 působil kolaps favoritů jako zemětřesení. Letos je to spíš série prasklin. Některé domy už spadly. Některé pořád stojí. Ale člověk najednou vidí, že omítka drží hlavně ze zvyku.
Roky 2018 a 2022: varování, která velcí slyšeli jen napůl
Rok 2018 dal světu další učebnicový příklad. Německo jako obhájce titulu vypadlo už ve skupině po porážce 0:2 s Jižní Koreou. Guardian tehdy popsal nejen výsledek, ale hlavně bezmoc: Německo potřebovalo najít gól proti týmu, který už měl za sebou porážky se Švédskem a Mexikem, a přesto působilo bez plynulosti, bez tahu a bez skutečné hrozby.
To je přesně moment, který by si měli velcí favorité pouštět před každým vyřazovacím zápasem. Ne proto, že by se měli bát outsidera jako pohádkové příšery. Ale proto, že největší nebezpečí často nepřichází zvenku. Přichází zevnitř. Z přesvědčení, že ještě je čas. Že ještě stačí přidat. Že kvalita se projeví sama.
Jenže kvalita se sama neprojeví. Někdo ji musí vzít za límec a dotlačit do vápna.
Rok 2022 k tomu přidal další vrstvu. Argentina prohrála hned první zápas se Saúdskou Arábií a nakonec celý turnaj vyhrála. Německo znovu skončilo ve skupině, Belgie také, Brazílie vypadla s Chorvatskem, Španělsko i Portugalsko narazily na Maroko. Reuters ve svém přehledu vyřazených týmů z roku 2022 připomíná mimo jiné marockou výhru nad Portugalskem i anglický pád s Francií po Kaneově neproměněné penaltě.
Z toho plyne důležitá věc: krize favorita nemusí být konec. Argentina 2022 je důkaz, že špatný začátek může být i očistná facka. Ale jen tehdy, když ji tým pochopí. Když si řekne: takhle ne. Když z toho udělá energii, ne výmluvu.
A to je otázka pro Argentinu 2026. Ne jestli je schopná přežít. To už ukázala. Otázka je, jestli přežívání není její nový normál.
MS 2026 přidalo favoritům jednu past navíc
Letošní turnaj má ještě jednu zvláštnost: nový formát. Mistrovství světa 2026 má 48 týmů a po skupinách postupuje do vyřazovací části 32 mužstev, tedy nejen první a druhé týmy z každé skupiny, ale i osm nejlepších třetích. FIFA tenhle model popisuje jako rozšířený formát s kolem 32 před klasickým osmifinále.
To zní technicky, ale sportovně je to obrovská změna. Favorit má jednu překážku navíc. Jeden večer navíc, kdy se může stát něco hloupého. Jednu penaltovou sérii navíc. Jedno prodloužení navíc. Jeden zápas, ve kterém outsider nemá co ztratit a favorit má co zkazit.
Dřív se po skupině šlo rovnou do osmifinále. Teď musel šampionát projít přes kolo 32. A právě tam už se otevřely první díry: Paraguay vyřadila Německo, Egypt přešel přes Austrálii na penalty, Portugalsko zachraňoval pozdní gól proti Chorvatsku, Argentina hrála 3:2 s Kapverdami.
Pak přišlo osmifinále a další rána: Brazílie ven s Norskem, Portugalsko ven se Španělskem, Argentina zase 3:2, tentokrát po útěku z 0:2 proti Egyptu. Reuters u argentinského zápasu uvádí, že tým prohrával ještě jedenáct minut před koncem 0:2, Messi předtím neproměnil penaltu a obrat dokončil až Enzo Fernández v nastavení.
Tohle je přesně důvod, proč letošek působí tak neklidně. Není to jen tím, že padají favorité. Je to tím, že i ti přeživší často vypadají, jako by se zrovna vrátili z požáru, o kterém budou tvrdit, že to byla kontrolovaná rozcvička.
Co by si z toho měla vzít poslední osmička
Čtvrtfinále už není prostor pro dlouhé hledání. Tam už se nikdo nemůže tvářit, že „forma přijde“. Jestli má přijít, musí přijít teď. A každý z osmi zbývajících týmů má z historie i z letošního chaosu vlastní varování.
Francie by si měla pamatovat, že výhra 1:0 nad Paraguayí není důkaz nedotknutelnosti. Je to postup. Nic víc. Proti Maroku nepůjde jen o kvalitu hráčů, ale o emoce, historii, odpor a zápas, který se může rychle změnit v nepříjemnou válku trpělivosti.
Maroko si zase nesmí začít užívat roli krásného příběhu. To je smrt outsidera. Jakmile tým začne působit vděčně, že je ve čtvrtfinále, favorit ho sežere. Maroko musí zůstat protivné, odvážné, běhavé a mentálně drzé. Přesně takové, jaké umělo být v roce 2022.
Španělsko má kvalitu, kontrolu i trpělivost. Ale zápas s Portugalskem ukázal také druhou stranu: když se kombinační tým příliš dlouho dívá na vlastní držení míče, může mu zápas utéct do nervózního konce. Merino to zachránil. Jenže nejde pokaždé čekat, že se branka otevře až v nastavení.
Belgie musí pracovat s opačným rizikem. Po výhře 4:1 nad USA může mít pocit, že se konečně rozjela. Jenže historie říká, že favorité často padají právě po večeru, kdy si sami začnou připadat zdraví. Belgie má talent, ale teď musí ukázat, že její nejlepší výkon nebyl jen jeden uvolněný výdech.
Norsko čeká nejtěžší věc po velkém skalpu: potvrzení. Shodit Brazílii je obrovské. Ale čtvrtfinále s Anglií už nebude zápas, ve kterém Norsko může jen překvapit. Najednou je v něm váha. Najednou se bude čekat, že Haaland znovu udeří. A právě to odděluje pohádku od skutečné síly.
Anglie by si měla zapsat na dveře kabiny jediné: přežít Mexiko nestačí. Anglie má zvláštní talent projít dál a přitom neuklidnit vůbec nikoho. Proti Norsku ji čeká tým, který už poslal domů Brazílii a nebude mít před anglickou historií takový respekt, jaký si Anglie ráda představuje.
Argentina je největší paradox turnaje. Na jednu stranu pořád žije, pořád má Messiho, pořád má v sobě schopnost vstát z mrtvých. Na druhou stranu už dvakrát vyhrála 3:2 ve chvílích, kdy to nebyla dominance, ale útěk. Historie z roku 2022 jí říká: krize může být začátek cesty k titulu. Letošní realita jí ale šeptá: jednou se už nemusíš stihnout vrátit.
Švýcarsko má možná nejjednodušší lekci. Penalty s Kolumbií byly přežití, ne důkaz nadvlády. Proti Argentině nemůže jen čekat, že zápas sám dojde do rozstřelu. Ale zároveň má přesně ten typ turnajové chladnosti, která může favorita dusit tak dlouho, až se i Messiho tým začne dívat na časomíru.
Reputace není forma. A forma není záruka
Tohle mistrovství zatím ukazuje jednu nepříjemnou pravdu pro všechny velké týmy: reputace je dobrá na plakát. Ne na přežití.
Německo ji mělo. Brazílie ji měla. Chorvatsko ji mělo. Portugalsko ji mělo. Některým to nepomohlo vůbec, jiným jen na chvíli. Argentina a Anglie ji pořád mají, ale ani jedna zatím nepůsobí jako tým, který by mohl říct: nebojte, všechno máme pod kontrolou.
A možná právě proto je letošní turnaj tak zábavný. Ne proto, že by outsiderům všechno vycházelo. Ne proto, že by se světový fotbal najednou obrátil vzhůru nohama. Ale proto, že velcí už nemají tolik bezpečného prostoru být špatní.
Nový formát jim přidal zápas navíc. Menší týmy jsou organizovanější, fyzicky připravenější a psychicky drzejší. Penalty čekají za rohem. VAR zvedá i ruší emoce během pár vteřin. A každý favorit, který si dovolí dvacet minut spánku, riskuje, že se probudí u vlastního pohřbu.
Favorité tedy na MS 2026 nehoří. Ne všichni. Ne pořád. Ne teatrálně.
Ale doutnají.
A čtvrtfinále teď ukáže, kdo z nich ten kouř uhasí včas, a kdo se bude po dalším zápase tvářit překvapeně, že oheň byl celou dobu už uvnitř.
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY Z MISTROVSTVÍ SVĚTA
Zdroje: FIFA [1], SB Nation [2], Reuters [3], Reuters [4], Reuters [5], The Guardian [6], ESPN [7], Reuters [8], fotobanka IMAGO [9]
