Lionel Messi mohl svůj poslední reprezentační zápas odehrát téměř ceremoniálně. Nastoupit, nechat se po hodině vystřídat a užít si ovace Monumentalu. Místo toho ještě jednou předvedl přesně to, co bude Argentina po jeho odchodu nahrazovat nejobtížněji.
Při výhře 3:0 nad Beninem připravil první gól Nicolásu Otamendimu, druhý Nicu Pazovi a třetí sám vstřelil z penalty. Reprezentační kariéru tak uzavřel se 126 góly ve 208 zápasech.
Jenže právě dvě asistence možná o budoucím problému Argentiny vypovídají víc než poslední trefa.
Messi nebyl jen člověk na poslední dotek
Když se řekne 126 reprezentačních gólů, náhrada vypadá na první pohled jednoduše: Argentina potřebuje někoho, kdo bude skórovat.
Jenže Lionel Scaloni poslední roky nestavěl Messiho pouze jako zakončovatele. Čím byl starší, tím častěji se stahoval hlouběji, přebíral míč mezi liniemi, určoval tempo útoku a hledal poslední přihrávku. Argentina kolem něj zároveň organizovala standardní situace a velkou část klidnější výstavby hry.
To všechno nejde nahradit jedním hráčem.
A právě tady bude začínat skutečná postmessiovská Argentina.
Nico Paz dostal při rozlučce skoro symbolickou přihrávku
Druhý gól posledního zápasu připravil Messi Nicu Pazovi. Je snadné udělat z toho až příliš romantickou předávku štafety, jenže právě Paz patří mezi hráče, kteří budou mít v nové argentinské ofenzivě mnohem větší odpovědnost.
Vedle něj je Franco Mastantuono. Julián Álvarez už dávno není mladým doplňkem vedle Messiho. Argentina má talent, ale nemá dalšího Messiho.
A nejlepší věc, kterou může udělat, je přestat ho hledat.
Maradonův stín Argentinu pronásledoval desítky let
Argentina už jednou zjistila, jak nebezpečná může být posedlost hledáním nástupce jediné legendy. Po Diegu Maradonovi dostal téměř každý mimořádně talentovaný argentinský ofenzivní hráč nálepku „nový Maradona“. Sám Messi ji nosil roky.
Teď hrozí podobný mechanismus. Každý levák, který začne tvořit mezi liniemi, může být okamžitě srovnáván s Messim. Každý velký talent dostane otázku, zda může převzít jeho místo.
Jenže právě tak se mladému hráči naloží úkol, který nemá řešení.
Argentina nepotřebuje člověka, který bude dělat všechno, co Messi. Potřebuje jeho práci rozdělit mezi několik hráčů.
Álvarez může převzít góly, Paz kreativitu. Ale někdo musí převzít i kontrolu
Julián Álvarez má předpoklady stát se hlavním zakončovatelem reprezentace. Paz a Mastantuono mohou přinést tvorbu hry. Další hráči mohou převzít standardní situace.
Nejtěžší bude nahradit momenty, kdy Argentina potřebovala zpomalit nebo změnit rytmus a Messi se stáhl pro míč. Taková role není vidět v každém highlightu, ale na velkých turnajích má obrovskou hodnotu. Zvlášť v zápasech, které se mění v nervózní taktické čekání.
Scaloni bude muset rozhodnout, zda tuto kontrolu předá jednomu hráči, nebo ji rozdělí mezi střední záložníky a ofenzivu.
A ani Scaloniho budoucnost není jistá
Messiho konec přichází v době, kdy Argentina nemusí řešit jen generační změnu na hřišti. Scaloniho současná smlouva končí v prosinci a další jednání teprve mají přijít.
Pokud by odešel také trenér, který kolem Messiho dokázal postavit nejúspěšnější argentinský tým posledních desetiletí, nešlo by už jen o výměnu jedné hvězdy.
Argentina by během několika měsíců mohla měnit hlavního hráče, herní centrum i trenéra.
To už je skutečná přestavba.
Poslední zápas byl dokonalý. První bez Messiho bude zajímavější
Rozlučka se povedla téměř příliš dokonale. Gól, dvě asistence, zaplněný Monumental, Otamendi vedle něj a mladý Paz jako jeden z adresátů poslední velké přihrávky.
Argentina si mohla na jeden večer dovolit nostalgii. Od dalšího zápasu ji čeká mnohem méně romantická práce.
Dvacet jedna let měla v sestavě hráče, který dokázal vyřešit problém, na který ostatní neměli odpověď. Teď musí vytvořit mužstvo, které nebude čekat, až přijde další.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Messi signs off in tears after one last Argentina master class [1].
