Zkuste si ten večer vybavit bez zkratky „vypadli jsme“. Ve skutečnosti se stalo něco mnohem konkrétnějšího: Český tým donutil Kanadu do nervozity, dvakrát vedl a tři a půl minuty před koncem byl pořád v situaci, kdy favorit začíná přemýšlet o nejhorším. A to je v hokejovém světě – zvlášť proti Kanadě v plné síle – obrovská věc.
Kanadu trápily nervy. A to je první výhra, kterou si málokdo přizná
David Pastrňák to popsal až překvapivě otevřeně: bylo cítit, že Kanaďané jsou nervózní – a českému týmu to dodávalo sebevědomí. To je přesně ten neviditelný bod, který se do tabulky nedá napsat, ale v zápase ho poznáte hned. Najednou se favorit nesnaží jen hrát, ale taky „neztrapnit se“. A outsider přestane hrát o přežití a začne hrát o příběh.
Tahle změna mentálního nastavení je často celý rozdíl mezi zápasem, který se rozpadne, a zápasem, který se změní v drama.
Tenhle tým se v pravou chvíli našel – a to je důležitější než to, že „se našel pozdě“
Ano, je fér říct, že předtím to nebylo ono. V tomhle směru je český turnaj trochu schizofrenní: v některých chvílích hledání, v některých chvílích úzkost, a pak najednou výkon, který připomíná „staré dobré Česko“ – důraz, bloky, návraty, práce v soubojích.
Pastrňák sám přiznal, že si tým uvědomoval, že pokud proti Kanadě nastoupí jako v některých předchozích zápasech, hrozí ostuda. A přesně to je na tom zajímavé: někdy k proměně nedojde proto, že jste si něco „takticky nastavili“. Někdy se proměníte, protože vám dojde, že už není kam uhnout.
A když se to stane, je to pro fanouška téměř terapeutické: vidíte, že když se jde „na krev“, ten tým pořád umí hrát velký hokej.
Bylo to o detailech. A to je ta nejkrutější forma sportovní spravedlnosti
Teď k tomu nejbolestivějšímu: vedlo se 3:2, zbývaly minuty. A pak přišel moment, který se bude vracet ve zpomalených záběrech i v hlavách hráčů.
Ještě před prodloužením jel Martin Nečas prakticky sám na branku. Situace, která v olympijském čtvrtfinále může změnit historii. Nečas po zápase mluvil o tom, že cítil hokejku a že v emocích nechápe, proč zrovna tenhle rozhodčí píská tak, jak píská. Trenér Radim Rulík zase ukázal na konkrétní „zbytečné vyloučení“ ve druhé třetině, po němž Kanada vyrovnala na 2:2 – v přesilovce skóroval Nathan MacKinnon.
A to je přesně ono: i když se na tribuně mluví o „duchu Nagana“, zápasy s takhle silným soupeřem se ve skutečnosti rozhodují v několika úzkých oknech. Jedno špatné vyloučení. Jedna neproměněná šance. Jeden odražený puk. Jedna teč.
Je to kruté. Ale je to i důkaz, že Česká republika nebyla jen do počtu. Kdyby byla, žádné „okno“ by vůbec nevzniklo.
Proč to vlastně pomáhá i přes tu bolest
Možná to zní jako útěcha, ale ve sportu to funguje překvapivě často: zápasy, které prohrajete „správným způsobem“, vytvářejí budoucí identitu. Ne takové to prázdné „srdíčko“, ale konkrétní: jak vypadá náš hokej, když jsme nejlepší? Co přesně jsme dělali dobře? Kde jsme byli nepříjemní? Čím jsme Kanadu frustrovali?
Zámořské reakce opakují jednu věc: Česko našlo způsob, jak Kanadě znepříjemnit přechod středním pásmem a vzít jí rychlé protiútoky. To je pro další týmy návod – a pro Česko důkaz, že i proti „nejlepšímu týmu v historii“, jak to Nečas v emocích pojmenoval, se dá vytvořit zápas, ve kterém favorit musí hledat řešení.
A tohle je ten bod, kde se terapeutický text mění v sportovní: není to „skončili jsme se ctí“, tečka. Je to „ukázali jsme, jak se dá hrát s Kanadou zápas, který se jí nelíbí“.
Zůstane pachuť. Ale neměla by přebít hlavní věc
Ano, pachuť z toho, že takový mód nepřišel dřív, zůstane. Stejně jako pachuť rozhodování, které lidi bude lákat řešit víc než samotnou hru. Jenže když to celé stáhneš na dřeň, zůstane jednoduchý obraz:
Český tým byl pár minut od toho, aby udělal olympijský příběh. Neudělal ho. Ale donutil Kanadu prožít si strach.
A jestli má sport nějaký smysl pro fanouška, je to i tenhle pocit: že i bez zlata existují zápasy, po kterých si řekneš „tohle jsem chtěl vidět“.
Zdroje použité pro doplnění citací a faktických momentů (výběr): Aktuálně.cz – rozhovor s Davidem Pastrňákem po čtvrtfinále (Ondřej Zoubek), Aktuálně.cz – text o zámořských reakcích a průběhu zápasu (Daniel Poláček), Aktuálně.cz – rozhovor s Martinem Nečasem (Ondřej Zoubek), ČTK – reakce trenéra Radima Rulíka po utkání, FOTO: náhled vysílání přímého přenosu
