Jižní Korea porazila Česko 2:1 a český tým tak vstoupil do MS porážkou, která bude bolet hlavně kvůli tomu, jak blízko byl úplně jiný scénář.
Korea měla víc hry. Češi čekali na svůj moment
První poločas nebyl českou kontrolou. Korea byla aktivnější, častěji měla míč a nebezpečněji naznačovala, kudy může zápas roztrhnout. Son Hung-min se několikrát dostal do zakončení, I Kang-in prověřil Kováře tvrdou ranou a český tým měl směrem dopředu dlouho problém dostat se k něčemu víc než k centrům, dlouhým míčům a standardním situacím.
To samo o sobě nemuselo být fatální. Česko ostatně nepřijelo na MS jako tým, který bude soupeře přehrávat krásnou kombinací. Koubkův fotbal stojí na jiných věcech: bloku, soubojích, výšce, standardkách a schopnosti z mála vytěžit hodně. Jenže aby takový plán fungoval, musí tým přežít tlak a svoje momenty proměnit téměř dokonale.
A přesně to se po přestávce na chvíli povedlo.
Krejčího hlava ukázala českou cestu
V 59. minutě přišel dlouhý aut, míč do prostoru u malého vápna a Ladislav Krejčí. Český kapitán si naskočil nejvýš a prudkou hlavičkou poslal Česko do vedení. Nebyl to gól z dlouhé převahy ani z technické dominance. Byl to gól z českého profilu: důraz, výška, první kontakt, přesnost v jediné chvíli.
Právě v tom byla síla i slabina českého výkonu. Reprezentace dlouho nevypadala jako tým, který má zápas v rukou. Ale ukázala, že dokáže soupeře potrestat z minima. Korea hrála víc, Česko udeřilo účinněji.
Jenže korejská odpověď přišla rychle a fotbalově čistě.
I Kang-in narýsoval, Hwang In-pom potrestal
Vyrovnání Jižní Koreje nebylo náhodné. I Kang-in poslal výborný pas mezi české obránce, Hwang In-pom si naběhl do prostoru, zaseknutím se zbavil Hranáče a technickým zakončením překonal Kováře. Byl to úplně jiný typ gólu než český zásah. Ne silový, ale rychlý, přesný a založený na okamžitém čtení mezery.
A právě tím Korea ukázala, proč nebyla pro Česko žádným pohodlným soupeřem. Nešlo jen o držení míče. Šlo o tempo rozhodování. O schopnost najít volný prostor dřív, než se český blok stihne znovu zavřít.
Nejkrutější střih přišel v závěru
Největší česká bolest přišla mezi 77. a 80. minutou. Sadílek poslal centr do vápna, Tomáš Souček si naskočil a hlavou nedal korejskému brankáři šanci. Na pár vteřin to vypadalo, že Česko vede 2:1 a znovu trestá Koreu přesně tím, co mu sedí nejvíc.
Jenže gól neplatil. Souček byl v těsném ofsajdu.
A právě tenhle moment zápas zlomil. Z možného českého vedení se během krátké chvíle stal korejský úder na druhé straně. Hwang In-pom utekl po pravé straně, našel ve vápně O Hjon-gjua a ten ranou z první překonal Kováře. Český brankář si na míč sáhl, ale vyrazit ho nedokázal.
Tohle byl turnajový fotbal v nejkrutější podobě. Centimetry rozhodly o tom, jestli Česko povede, nebo bude muset zachraňovat zápas, ve kterém už jednou našlo cestu ven.
Závěr ještě přinesl naději. Ale ne vyrovnání
Češi se po korejském obratu nezhroutili. V 82. minutě mohlo být znovu srovnáno, když se po dlouhém autu míč dostal k Hložkovi. Ten zakončoval zblízka, ale Kim Sung-kju vytáhl pohotový zákrok na brankové čáře. V nastavení pak ještě Sadílek zkusil technickou střelu ke vzdálenější tyči, jenže korejský brankář se natáhl a míč zkrotil.
Český tým tedy měl v závěru šance, které mohly zápas vrátit zpět. Jenže právě v tom byla krutost celého rána: Česko nebylo daleko, ale pokaždé mu něco chybělo. Pár centimetrů u ofsajdu. Kousek přesnosti u Hložka. Lepší zakončení v nastavení.
První zápas ukázal, že český plán může bolet. Ale také skřípat
Český tým neodehrál zápas bez šance. Naopak ukázal, že umí být protivný, silný ve vzduchu a nebezpečný z jednotlivých situací. Krejčího gól i neuznaná Součkova hlavička potvrdily, že výška a důraz nejsou jen fráze z předturnajových analýz. Pro soupeře je to reálná hrozba.
Jenže zápas zároveň ukázal hranice takového plánu. Když tým dlouho nemá míč, když se nedostává do souvislejšího tlaku a když spoléhá hlavně na jednotlivé momenty, musí být téměř bezchybný. A Česko bezchybné nebylo.
Korea nebyla drtivá, ale byla vytrvalá. Měla víc rytmu, víc pohybu a nakonec i víc přesnosti ve chvílích, kdy se zápas lámal. Češi byli centimetry od vedení. Místo toho odcházejí z prvního zápasu s pocitem, že mistrovství světa umí trestat rychleji, než člověk stihne přestat slavit.
