Obhájci titulu postupují do semifinále, kde narazí na Anglii, ale z Kansas City si neodvážejí pouze vítězství. Odvážejí si také další várku otázek.
Švýcaři totiž ukázali, že Argentinu lze dostat pod tlak, donutit ji couvat a na dlouhé minuty jí téměř úplně odebrat útočné nebezpečí. Anglie tak před semifinále nedostala důvod k panice. Dostala návod.
Rychlý gól Argentinu neprobudil. Spíš ji uspal
Favorit vstoupil do utkání přesně tak, jak se od něj čekalo. Lionel Messi v 10. minutě rozehrál rohový kop a Alexis Mac Allister míč hlavou usměrnil za Gregora Kobela. Švýcarsko na turnaji poprvé prohrávalo a zdálo se, že Argentina dostala zápas přesně tam, kam potřebovala.
Jenže místo aby obhájci titulu využili nejistoty soupeře a přidali další tlak, postupně ubrali. Držení míče se zpomalilo, pohyb bez balonu mizel a Švýcaři dostávali stále více prostoru k tomu, aby se v utkání zabydleli.
Mezi Mac Allisterovým gólem a pokusem Lisandra Martíneze hluboko v nastavení druhého poločasu Argentina téměř devadesát minut nevyslala další střelu na bránu. To není drobný statistický detail. To je skoro celý zápas, během něhož světový šampion nedokázal pořádně zaměstnat Kobela.
Na druhé straně musel pracovat Emiliano Martínez. Zasahoval proti hlavičkám, střele Granita Xhaky i nebezpečným situacím Dana Ndoyeho. Reuters dokonce popsal švýcarské vyrovnání jako téměř nevyhnutelné, protože tlak před argentinskou bránou postupně narůstal.
Argentina možná vedla. Zápas ale nekontrolovala.
Švýcarsko odmítlo roli statečného outsidera
O Švýcarsku by se snadno dalo napsat, že se proti favoritovi statečně bránilo. Jenže takový popis by mu křivdil.
Tým Murata Yakina se neschoval před vlastní bránu a nečekal na zázrak. Dokázal Argentinu napadat, dostával míč do nebezpečných prostorů a ve druhém poločase byl aktivnějším mužstvem. Když si Ndoye v 67. minutě narazil s Ricardem Rodríguezem a prostřelil Martíneze mezi nohama, nebyla to náhodná odměna za jednu povedenou akci. Bylo to logické vyústění nejlepší švýcarské pasáže.
Právě v tuto chvíli dostalo Švýcarsko favorita tam, kde ho chtělo. Argentina ustupovala, stadion znervózněl a utkání se začalo vyvíjet způsobem, který obhájcům titulu vůbec nevyhovoval.
Pak Breel Embolo udělal přesně to, co Švýcarsko nesmělo.
Jeden pád, který obrátil celý večer
Embolo se po souboji s Leandrem Paredesem skácel k zemi a rozhodčí nejprve ukázal Argentinci žlutou kartu. Video ale odhalilo, že švýcarský útočník padal ještě před kontaktem. Paredesův trest byl zrušen, Embolo dostal žlutou za simulování – a protože už jednu kartu měl, musel ze hřiště.
Verdikt působil zvláštně také proto, že VAR běžně jednotlivé žluté karty nepřezkoumává. V tomto případě však zasáhl kvůli pravidlu o záměně totožnosti: rozhodčí potrestal Paredese za faul, který se podle záběrů nestal. Při opravě původního rozhodnutí se zároveň ukázalo Embolovo simulování. Podle AP šlo teprve o druhé využití tohoto mechanismu na turnaji.
Švýcaři zuřili a trenér Yakin označil použití pravidla za nepřijatelné. Samotné záběry ale Embola příliš nehájily. Kontakt přišel pozdě nebo vůbec a jeho pád byl přinejmenším výrazně přikrášlený.
Zároveň však není nutné dělat z něj jediného viníka porážky. Utkání bylo velmi fyzické, Argentina se v osobních soubojích nijak nešetřila a Švýcaři měli oprávněný pocit, že metr rozhodčího nebyl vždy stejně přísný.
Embolo chtěl ze situace získat výhodu. Místo toho připravil svůj tým o člověka právě v okamžiku, kdy měl nad mistrem světa největší převahu.
Argentina převzala míč. Ne zápas
Po vyloučení se role pochopitelně obrátily. Argentina měla více prostoru, držela balon a zatlačila deset Švýcarů před jejich bránu.
Jenže ani dlouhá přesilovka nevypadala jako demonstrace síly.
Mac Allister v závěru základní doby hlavičkoval nad, Messi těsně minul a Kobel zvládl i pokus Lisandra Martíneze. Švýcarská obrana se stáhla do kompaktního bloku, zavřela střed hřiště a nutila Argentinu hledat komplikovaná řešení kolem pokutového území. Utkání tak za stavu 1:1 dospělo do prodloužení.
Tam Švýcaři přežili dalších jednadvacet minut. Argentina měla převahu, ale stále postrádala jednoduchost a rychlost. Messi se opakovaně snažil stáhnout míč z pravé strany do středu, jenže pokaždé narazil do švýcarské zdi.
Až ve 112. minutě přestal být potřeba systém.
Julián Álvarez si převzal míč na hraně pokutového území a nádhernou technickou střelou ho zakroutil do vzdáleného horního rohu. Kobel se natahoval marně. Nebyl to gól, který by vznikl po dlouhém rozebrání obrany. Byl to okamžik mimořádné individuální kvality.
Lautaro Martínez pak v nastavení prodloužení dorazil do sítě Kobelův zákrok po protiútoku a vytvořil konečný výsledek 3:1. Skóre začalo vypadat pohodlně právě ve chvíli, kdy už zápas prakticky končil.
Největší argentinská slabina je zároveň její největší síla
Argentina potřetí za sebou přežila vyřazovací zápas, v němž dlouho nepůsobila jako jasně lepší tým. Proti Kapverdám potřebovala prodloužení, proti Egyptu se musela vracet z dvougólové ztráty a nyní ji Švýcarsko na dlouhé úseky zatlačilo.
To není profil bezchybného šampiona.
Zároveň je ale nebezpečné zaměňovat nepřesvědčivost za slabost.
Argentina má tolik střelecké kvality, že nepotřebuje devadesát minut dominance. Stačí jí několik okamžiků. Když neskóruje Messi, přihraje na gól Mac Allisterovi. Když se hra zasekne, Álvarez vytáhne střelu, kterou není možné chytit. Když soupeř musí otevřít obranu, z lavičky přiběhne Lautaro Martínez.
Argentinci sami po utkání mluvili o schopnosti trpět. Álvarez připustil, že by rozhodnutí uvítali dříve, Paredes zase s nadsázkou poznamenal, že bez utrpení jako by se argentinské vítězství ani nepočítalo.
Právě proto není možné semifinálového soupeře podcenit. Argentina nemusí hrát dobře, aby vyhrála. Její největší zbraní není soustavná převaha, ale schopnost přežít vlastní špatné pasáže a potom rozhodnout jediným výjimečným momentem.
Co si z toho může vzít Anglie
Švýcarsko ale ukázalo několik věcí, které budou Thomase Tuchela zajímat.
Především se nebálo napadat argentinskou rozehrávku. Nenechalo Messiho pohodlně přijímat míč v prostoru mezi zálohou a obranou a přinutilo ostatní argentinské hráče, aby tvořili pod tlakem. Jakmile Švýcaři zrychlili přechod dopředu, argentinská obrana ustupovala a Martínez musel zasahovat.
Anglie tedy nesmí zopakovat druhý poločas proti Norsku, kdy se téměř dobrovolně vzdala iniciativy a přešla do úsporného režimu. Proti Argentině by dlouhé čekání před vlastní šestnáctkou bylo pozvánkou pro Messiho, Álvareze i Lautara.
Musí hrát aktivněji, než hrála v Miami. Potřebuje energii Judea Bellinghama, rychlost křídel a odvahu napadat argentinské záložníky dříve, než se dostanou čelem k bráně.
Zároveň nesmí udělat to, co Embolo. Proti týmu s takovou individuální kvalitou nelze darovat přesilovku ani zbytečnou standardní situaci. Argentina nepotřebuje pomoc. Stačí jí jedna chyba.
Dva zranitelní favorité, dva muži pro velké chvíle
Semifinále Anglie–Argentina nebude střetem dvou mužstev, která čtvrtfinále ovládla. Bude to střet dvou favoritů, kteří se sami dostali do problémů a potom je vytáhli jejich nejvýraznější hráči.
Anglie se proti Norsku místy pohybovala jako při nedělní procházce a zachránily ji dva góly Bellinghama. Argentina proti Švýcarsku téměř celý zápas hledala tempo a nakonec ji zachránil Álvarezův záblesk.
Ani jeden tým nepůsobí neporazitelně.
Oba však mají hráče, kteří dokážou rozhodnout, i když všechno ostatní drhne.
A právě proto se Anglie Argentiny nemusí děsit. Musí si na ni ale dát zatraceně dobrý pozor.
Zdroje: BBC Sport [1], Reuters [2], AP News [3], The Guardian [4], Sky Sports [5]
