Sparta neudělala Tuchelovu chybu. V Lyonu zjistila něco horšího: někdy vám soupeř plán jednoduše vezme

Před odvetou v Lyonu se nabízelo jedno poměrně jasné varování. Sparta si z Prahy přivezla vítězství 2:1 a nesměla dopadnout jako Anglie Thomase Tuchela v semifinále mistrovství světa, kdy se z vedení postupně stal důvod přestat soupeře ohrožovat a začít výsledek pouze chránit.

Jenže Sparta tuhle chybu v Lyonu vlastně neudělala. Neprohrála 0:3 proto, že by se od první minuty zavřela před vlastní šestnáctkou a čekala, až rozhodčí odpíská konec. Její problém byl horší: zápas se během první třetiny úplně odklonil od scénáře, který si mohla připravit.

Ve 20. minutě Ernest Nuamah dorazil střelu Corentina Tolissa, kterou Peter Surovčík vyrazil před sebe. Lyon tím smazal sparťanský náskok z prvního utkání. O čtrnáct minut později Adam Ševínský jako poslední hráč zastavil Loïse Opendu a dostal přímou červenou kartu. Sparta tak ještě před přestávkou přišla nejdřív o výhodu a potom o jednoho hráče.

Z původně velmi zajímavé taktické otázky, jak naložit s výsledkem 2:1, se stal úplně jiný problém: jak přežít více než hodinu proti kvalitnějšímu soupeři v deseti.

Náskok měl Spartě dávat svobodu. Vydržel dvacet minut

První duel na Letné ukázal, že Sparta Lyonu dokáže způsobit problémy. Vyhrála 2:1, dokázala francouzský tým v některých pasážích přehrát a měla důvod věřit, že odveta nemusí být pouze devadesátiminutovou obranou vlastní šestnáctky. Právě to jsme před zápasem považovali za klíčové.

Začátek odvety tomu ostatně odpovídal. Sparta nevypadala jako mužstvo, které se okamžitě stáhlo do hlubokého bloku. Jenže podobné zápasy mají jednu nepříjemnou vlastnost: plán funguje jen do chvíle, než soupeř vytvoří realitu, pro kterou v něm není připravená pohodlná odpověď.

Nuamahův gól byl přesně tím okamžikem.

Od té chvíle už Sparta neměla co bránit. Součet byl 2:2 a Lyon měl doma před sebou více než hodinu, během níž mohl hrát bez nutnosti bezhlavě riskovat.

A než se Sparta stihla v nové situaci pořádně usadit, přišlo Ševínského vyloučení.

Červená karta změnila víc než počet hráčů

Fotbal v deseti samozřejmě neznamená automatickou porážku. Mužstva dokážou v oslabení přežít, někdy dokonce skórovat a postupovat. Jenže cena za vyloučení není jen jeden chybějící hráč.

Změní se vzdálenosti mezi ostatními.

Někdo musí zacelit prostor po vyloučeném spoluhráči. Krajní hráči mají méně svobody vyrážet dopředu. Útočník dostává méně podpory a každý pokus o presink je nebezpečnější, protože za první linií vznikne ještě větší prostor.

Sparta tak přišla o to, co před utkáním potřebovala nejvíc: možnost Lyonu pravidelně připomínat, že i on musí při útoku něco riskovat.

Po přestávce už ten rozdíl narůstal.

Ainsley Maitland-Niles zvýšil v 66. minutě na 2:0 a Tyler Morton o šest minut později definitivně rozhodl. Statistika 11:1 na střely na branku ukazuje, jak jednostranný se zápas po změně podmínek stal. Lyon nakonec zvítězil 3:0 a celou sérii 4:2.

Tohle nebyla kopie Tuchelovy Anglie

Právě tady je fér naši předzápasovou analogii s Anglií uzavřít.

Tuchel proti Argentině udělal vědomé rozhodnutí. Měl vedení, změnil rozložení mužstva a snažil se dostat zápas pod kontrolu tím, že posílil obranu. Výsledkem bylo, že Anglie postupně ztratila schopnost soupeře zaměstnávat na opačné polovině.

Sparta se do takové volby vlastně ani nedostala.

Neměla před sebou hodinu, během níž by se rozhodovala, zda bude náskok aktivně využívat, nebo pasivně chránit. Po dvaceti minutách už žádný náskok neměla a po čtyřiatřiceti minutách musela celý taktický plán přestavět kvůli početní nevýhodě.

To neznamená, že byla bezchybná.

První gól vznikl ze situace, kterou bylo možné lépe ubránit. Ševínského zákrok byl důsledkem momentu, kdy se Openda dostal do prostoru, kde už obránce vybíral jen mezi velmi špatnými možnostmi. A i v deseti lze diskutovat o tom, zda Sparta po přestávce nemohla být kompaktnější.

Jenže to jsou jiné otázky než „proč začala bránit náskok“.

Lyon ukázal rozdíl mezi mít plán a být schopen ho soupeři vnutit

Tohle je možná nejnepříjemnější ponaučení celé odvety.

Před velkým evropským zápasem lze velmi dobře připravit strukturu, pressingové spouštěče, přechod do útoku i situace, ve kterých chcete soupeře trestat. Jenže proti kvalitnějšímu mužstvu není největším testem to, zda plán existuje.

Je jím schopnost udržet zápas v podmínkách, ve kterých může fungovat.

Lyon to Spartě nedovolil.

Vstřelil první gól, smazal výhodu z Prahy a následně donutil sparťanskou obranu do situace, která skončila červenou kartou. Od té chvíle už si mohl vybírat, kudy bude oslabeného soupeře natahovat, zatímco Sparta jen stále obtížněji hledala cestu ven.

Výsledek 0:3 proto nevypovídá pouze o jedné červené kartě.

Ukazuje také rozdíl mezi týmem, který potřeboval, aby se odveta vyvíjela určitým způsobem, a týmem, který měl dost individuální kvality na to, aby její vývoj změnil.

Liga mistrů končí, Evropa nikoli

Pro Spartu má porážka ještě jeden důležitý kontext. Protože vypadla v ligové větvi třetího předkola Ligy mistrů, nepřijde o evropský podzim úplně. Přesouvá se přímo do ligové fáze Evropské ligy. Lyon naopak pokračuje do play-off Ligy mistrů.

To ale z Lyonu nedělá bezvýznamnou epizodu.

Sparta na Letné ukázala, že se soupeřem této úrovně dokáže hrát. O týden později zjistila, jak rychle může takový zápas ztratit kontrolu, pokud kvalitní protivník využije první velkou možnost a následně dostane ještě početní výhodu.

Tuchelovu chybu tentokrát neudělala.

Jenže fotbal někdy nabízí ještě méně pohodlnou lekci: můžete vědět, jaký zápas nechcete hrát, a přesto vás do něj soupeř dostane.

_{DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU}