Portland před novou sezonou postavil zadní řadu, která na papíře působí skoro jako experiment. Lillard se vrátil do klubu, s nímž je spojena největší část jeho kariéry, zatímco Morant přišel z Memphisu jako úplně jiný typ rozehrávače.
Jeden staví útok na střelbě z dálky, práci s clonou a kontrole tempa, druhý na rychlosti, prvním kroku a schopnosti dostat se hluboko pod koš. Právě kontrast těchto dvou stylů může Portlandu otevřít nové možnosti, ale současně vytváří otázku, která se bude vracet celou sezonu: co se stane ve chvíli, kdy budou oba chtít míč ve stejné situaci?
První odpověď přišla proti oslabenému Golden State, které šetřilo Stephena Curryho, Draymonda Greena i několik dalších zkušených hráčů. Portland proto dostal poměrně bezpečný prostor vyzkoušet novou sestavu bez typického tlaku zápasu základní části. Výsledek sám o sobě mnoho neznamená, způsob hry už ale nabídl první náznaky toho, jak by nové složení mohlo fungovat.
Jeden natahuje obranu do dálky, druhý ji proráží
Lillard se vrátil způsobem, který jeho hře odpovídá. V první čtvrtině trefil tři trojky a celkem skončil na 15 bodech při střelbě 5 z 11. Ani po dlouhé pauze tak neztratil schopnost trestat obranu z prostoru, odkud většina rozehrávačů ještě ani neuvažuje o zakončení. Právě jeho dostřel nutí obránce vystupovat vysoko a vytváří prostor za jejich zády.
Morant pracuje opačně. Jeho největší síla přichází ve chvíli, kdy dostane prostor zrychlit, prorazit první linii obrany a dostat se do vymezeného území. Portland tak může v jedné sestavě spojit dva velmi rozdílné druhy tlaku. Pokud obrana vystoupí k Lillardovi, otevírá cestu Morantovi. Pokud se stáhne proti Morantovým nájezdům, nechává více prostoru střelcům na perimetru.
V prvním utkání byla tahle kombinace nejlépe vidět při přechodu do útoku. Portland dal 25 bodů z rychlého protiútoku a v několika situacích bylo znát, že tým chce míč dostat dopředu rychleji než v minulých sezonách. Morant do tohoto stylu zapadá přirozeně, zatímco Lillard může fungovat jako hráč, který přebere míč ve druhé vlně a rozhodne, zda útok zpomalit, pokračovat přihrávkou nebo zakončit z dálky.
Prakticky ale oba potřebují míč
Na papíře se jejich dovednosti doplňují. V praxi je problém složitější, protože oba byli během kariéry zvyklí řídit útok z pozice hlavního rozehrávače. Lillard potřebuje míč při pick-and-rollu, Morant je nejnebezpečnější ve chvíli, kdy může sám vytvářet tlak na obranu. Pokud budou oba stát mimo míč a čekat, až jejich spoluhráč dokončí akci, Portland z jejich největších předností nedostane maximum.
Proto nebude nejdůležitější otázkou, kdo z nich bude formálně rozehrávačem. Klíčové bude, jak trenér Micah Nori rozdělí jednotlivé úseky utkání a kolik času nechá každého z nich řídit vlastní jednotku. Portland má v sestavě také Jruea Holidaye a Scoota Hendersona, takže zadní řada nabízí mnoho kombinací. To je výhoda, ale zároveň nutí trenéra hlídat, aby na hřišti nebylo příliš mnoho hráčů, kteří jsou nejlepší s míčem v ruce.
První přípravný zápas tento problém samozřejmě vyřešit nemohl. Ukázal ale, že Portland nechce oba hráče svazovat pomalým útokem. Když je příležitost běžet, Morant může rozjet protiútok a Lillard se nemusí pokaždé vracet pro míč. Právě podobné situace mohou být jedním ze způsobů, jak omezit okamžiky, kdy se jejich role příliš překrývají.
Lillard nemusí dělat všechno jako dřív
Pro samotného Lillarda může být přítomnost Moranta důležitá ještě z jiného důvodu. V předchozích letech v Portlandu na něm často stála prakticky celá organizace útoku. Musel přivážet míč, vytvářet výhodu, řešit závěry držení a současně být hlavním střelcem. Ve 36 letech už nemusí být výhodné chtít po něm stejný objem práce.
Morant mu může část této zátěže odebrat. Pokud bude Portland schopen využít Lillarda častěji bez míče, může se z něj v některých pasážích stát především střelec, který trestá obranu za každé zaváhání. To neznamená, že přijde o svou roli tvůrce hry. Spíš by nemusel být jediným hráčem, přes kterého musí projít každý důležitý útok.
První večer po návratu naznačil, že střelecká část jeho hry zůstává velmi použitelná. Tři trojky v první čtvrtině byly přesně tím druhem momentu, který připomněl, proč má jeho návrat pro Portland smysl i mimo nostalgii. Pokud nebude muset každou akci vytvářet od začátku, může jeho střelba dostat ještě větší prostor.
Jediný přípravný zápas nic nerozhodl
Výhra nad Golden State je potřeba držet v kontextu. Warriors odehráli druhý zápas ve dvou dnech a nechali doma většinu hlavních veteránů. Portland navíc nehrál bez problémů. Golden State zůstalo v utkání až do závěru a Blazers si proti oslabenému soupeři nevytvořili takovou převahu, jakou by se podle jmen na soupisce dalo čekat. Blazer's Edge
Právě proto má větší smysl sledovat jednotlivé principy než konečné skóre. Portland ukázal snahu hrát rychleji, Lillard vypadal střelecky připraveně a Morant přinesl úplně jiný typ pohybu s míčem. Otázky kolem obrany, rozdělení rolí a toho, kdo bude řídit útok v klíčových minutách, zůstávají otevřené.
První společný zápas tedy nedal odpověď na to, zda Lillard s Morantem vytvoří jednu z nejnebezpečnějších dvojic NBA. Ukázal ale, proč ten projekt vůbec dává smysl. Portland má vedle sebe dva hráče, kteří dokážou rozebrat obranu úplně jiným způsobem. Teď bude potřeba zařídit, aby se jejich odlišnost nestala důvodem, proč si budou navzájem překážet.
DALŠÍ NOVINKY Z NBA
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Blazer's Edge – Trail Blazers beat Warriors in preseason as Damian Lillard returns alongside Ja Morant [1].
