Měří ho podle toho, jestli dokáže změnit rytmus zápasu, náladu střídačky a způsob, jakým soupeř brání vlastní brankoviště. A přesně to Gallagher udělal.
Montreal vyhrál v Tampě 3:2, vede v sérii 3:2 a domů do Bell Centre si veze možnost poslat Lightning na dovolenou. Gólově rozhodl Alexandre Texier, obrovský zápas odchytal Jakub Dobeš, který zapsal 38 zákroků a ustál závěrečný tlak při hře Tampy bez brankáře.
Jenže emocionální spouštěč večera přišel už po třech minutách. Gallagher, zdravý náhradník v prvních čtyřech zápasech série, naskočil do svého prvního playoff utkání sezony a hned na první směně udělal přesně to, kvůli čemu ho Montreal tolik let miloval i nenáviděl soupeř. Šel tam, kde to bolí. Před Vasilevského. Do prostoru, kde puky nepadají zadarmo. A dorazil Montreal do vedení.
Hráč z press boxu, který přišel do modré barvy
Gallagherův příběh je silný právě proto, že nebyl nalakovaný na pohádku. Čtyři zápasy seděl. Pro nejdéle sloužícího hráče Canadiens, který v Montrealu strávil celou kariéru, to není drobnost.
To není jen taktická volba trenéra, kterou hráč přejde s úsměvem a hned zapomene. Je to rána do ega, zvlášť když tým bojuje v sérii, kde by člověk jako Gallagher měl na papíře patřit přesně k těm, kteří dávají playoff zápasům správnou špínu.
Jenže právě tady je rozdíl mezi veteránem, který jen mluví o zkušenosti, a veteránem, který ji opravdu má. Gallagher zůstal součástí týmu, komunikoval s mladšími hráči, nezmizel mentálně z kabiny a čekal.
Když pak Martin St. Louis sáhl po změně, nedostal od něj opatrný návrat. Dostal koncentrovanou verzi toho, čím Gallagher vždycky byl: hráče, který nepotřebuje puk dlouho držet, aby byl protivný, a nepotřebuje odehrát dvacet minut, aby byl cítit v celém zápase.
Montreal neměl problém s talentem. Měl problém s prostorem před brankou
Canadiens v téhle sérii nejsou bez talentu. Nick Suzuki, Cole Caufield a Juraj Slafkovský jsou hráči, kolem kterých se dá stavět velmi zajímavá budoucnost.
Jenže v playoff nestačí mít hezkou první lajnu, pokud se pět na pět nedostává tam, kde se série opravdu lámou. A číslo, které v tomhle kontextu bije do očí, je nepříjemné: top formace Montrealu stále čeká na gól při hře pět na pět.
Gallagher potřeboval tři minuty. Ne proto, že by byl najednou lepší střelec než Caufield nebo důležitější hráč než Suzuki. Ale protože udělal něco, co Montreal nutně potřeboval.
Zatáhl hru do špinavého prostoru, donutil Tampu bránit před vlastním brankářem a připomněl, že Vasilevskij není porazitelný jen krásnou střelou z ideální pozice. V playoff se brankáři často neporážejí čistotou. Porážejí se clonou, dorážkou, odrazem, tělem v brankovišti a ochotou schytat něco navíc.
Dobeš ukázal druhou stranu dospělosti
Gallagher dal zápasu náladu, ale Montreal by ho bez Jakuba Dobeše neudržel. Tampa vystřelila čtyřicetkrát, v závěru šla do hry bez brankáře a Canadiens museli přežít dlouhý úsek, ve kterém už nešlo o estetiku ani o systémovou čistotu. Šlo o to, jestli každý hráč udělá o jeden krok víc, jestli vyčistí dorážku, zavře osu a nenechá jeden odraz zničit celý večer.
Dobeš udělal 38 zákroků, z toho 17 ve třetí třetině, a právě to je pro Montreal možná stejně důležité jako Gallagherův návrat. Mladý tým si ve čtvrtém zápase sáhl na to, jak bolí ztracené vedení. V pátém zápase byl v podobné situaci znovu, ale tentokrát ji zvládl. To není detail. To je zkušenost získaná velmi rychle a velmi draze.
Tampa už nemá prostor na pohodlí
Lightning samozřejmě nejsou mrtví. Tým s hráči jako Nikita Kučerov, Jake Guentzel, Andrej Vasilevskij nebo Corey Perry se neodepisuje po jedné domácí porážce. Jenže situace se změnila.
Tampa už nejde do dalšího zápasu s vědomím, že může kontrolovat sérii zkušeností. Jde do Montrealu s vědomím, že prohrává 2:3 a že Bell Centre bude přesně tím typem prostředí, kde se každá chyba nafoukne do obřího momentu.
Zajímavé je i to, že tahle série je extrémně těsná. Čtvrtý zápas v řadě skončil 3:2, rozdíly jsou minimální a každá změna v sestavě nebo v energii týmu může mít velký dopad.
A právě proto Gallagherův návrat nepůsobí jako sentimentální gesto. Působí jako přesné pochopení toho, co si zápas žádal.
Playoff někdy nepotřebuje hvězdu. Potřebuje někoho, kdo vleze do bahna
Gallagher není budoucnost Montrealu. Tou jsou jiní hráči. Slafkovský, Suzuki, Caufield, Hutson, Dobeš a další generace, která se učí vyhrávat zápasy, ve kterých nejde všechno podle plánu.
Ale právě proto je Gallagher teď tak důležitý. Připomíná, že playoff se nedá vyhrát jen talentem a představou, jak má moderní hokej vypadat.
Někdy potřebuješ hráče, který vleze před branku, přijde o helmu, odjede s obličejem poznamenaným soubojem a ještě se u toho tváří, jako by přesně tam chtěl být celý večer. Montreal takového hráče měl čtyři zápasy v záloze. V pátém ho pustil na led.
A najednou má Tampa problém, který už nejde vyřešit jen tím, že se řekne: máme víc zkušeností.
foto wikimedia commons
