Jihoafričanovi bylo dvacet let a jediný okamžik z něj udělal světovou hvězdu. Vše, co následovalo, veřejnost často hodnotila ve vztahu k tomuto překvapení. Každá další medaile jako by byla pouze dodatkem ke dni, kdy porazil nejlepšího plavce historie.
Ve středu večer v Glasgow však le Clos vytvořil rekord, který o jeho kariéře vypovídá možná více než londýnské zlato.
Jako člen jihoafrické štafety na 4 × 100 metrů polohově získal bronz a svou 21. medaili z Commonwealth Games. Překonal tím Australanku Emmu McKeonovou a stal se nejúspěšnějším sportovcem v historii celé soutěže. Medaile sbíral na pěti ročnících od Dillí 2010 až po Glasgow 2026. Jeho bilance činí sedm zlatých, pět stříbrných a devět bronzových kovů.
Phelpse porazil jednou. Commonwealth porážel šestnáct let.
Slavný okamžik může kariéru zvětšit i zmenšit
Le Closovo olympijské vítězství bylo dokonalým sportovním příběhem. Mladík z Jižní Afriky zaútočil na posledních metrech, Phelps špatně načasoval dohmat a výsledková tabule ukázala rozdíl 0,05 sekundy. Američan, který tuto disciplínu ovládal déle než deset let, skončil druhý.
Právě dokonalost tohoto příběhu ale později zakryla zbytek le Closovy kariéry.
Veřejnost si snadno pamatuje porážku největší hvězdy. Mnohem hůře se vypráví o sportovci, který po šestnáct let znovu a znovu připlouvá pro medaile na soutěži, jejíž prestiž nedosahuje olympijských her.
Jenže rekord Commonwealth Games není vedlejším produktem dlouhé kariéry. Vyžaduje něco úplně jiného než jeden nejlepší závod života.
Plavec musí přežít změny tréninku, trenérů, techniky, vlastního těla i konkurence. Musí se kvalifikovat na několik ročníků vzdálených čtyři roky od sebe a pokaždé zůstat dostatečně rychlý, aby měl hodnotu pro individuální disciplíny nebo štafety.
Le Clos získal medaile jako mladý objev, olympijský šampion, zkušený lídr i čtyřiatřicetiletý veterán. Jeho role se měnila. Schopnost pomáhat Jižní Africe zůstávala.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
První medaile získal dřív, než svět znal jeho jméno
Na Commonwealth Games v Dillí v roce 2010 přijel jako osmnáctiletý plavec, který teprve hledal své místo mezi světovou elitou. Odvezl si pět medailí a poprvé ukázal, že jeho talent není omezený na jedinou trať.
O čtyři roky později v Glasgow získal sedm medailí. Na Gold Coast 2018 přidal dalších pět a překonal tehdejší rekord nejúspěšnějšího plavce historie Commonwealthu. V Birminghamu 2022 rozšířil sbírku o další kov a v Glasgow 2026 přidal tři, které ho posunuly také před všechny sportovce z ostatních disciplín.
Taková série nevzniká tím, že sportovec zůstane šestnáct let stejně rychlý.
Le Clos nebyl ve 34 letech stejným plavcem jako v Londýně. Neměl stejnou regeneraci, výbušnost ani schopnost zvládat velký počet disciplín. Musel upravit přípravu, vybírat závody a přijmout, že jeho hodnota nemusí být pokaždé vyjádřena individuálním vítězstvím.
Rekordní 21. medaile přišla ve štafetě a byla bronzová. Právě tím je pro jeho příběh tak vhodná.
Mladý le Clos vstoupil do historie tím, že sám porazil Phelpse. Zkušený le Clos ji přepsal jako součást týmu, kterému stále dokázal pomoci na stupně vítězů.
Bronz může být větším důkazem dlouhověkosti než další zlato
U největších sportovců se závěr kariéry často hodnotí podle toho, zda ještě dokážou vyhrávat. Každé horší umístění bývá představováno jako potvrzení, že by měli odejít.
Jenže dlouhověkost neznamená, že člověk zastaví stárnutí. Znamená, že se dokáže přizpůsobit nové verzi vlastních schopností.
Le Clos už nemusí být nejrychlejším motýlkářem na světě, aby měl v jihoafrické reprezentaci význam. Jeho zkušenost se starty, rozdělením sil a zvládáním velkých závodů může být pro štafetu stejně důležitá jako samotný dílčí čas.
Také bronz má jiný význam, když je první medailí mladého závodníka a když je jednadvacátou medailí člověka, který už drží olympijské i světové tituly.
Pro le Close nešlo o záchranu kariéry. Šlo o potvrzení, že stále patří do prostředí, v němž se medaile rozdělují.
Jeho kariéra nebyla šestnáct let nepřerušeného úspěchu
Dlouhý seznam medailí může vytvářet klamný dojem, že le Clos prošel celou kariérou bez větších krizí. Ve skutečnosti zažil změny formy, zdravotní potíže i období, kdy jeho výkony přestaly odpovídat minulým očekáváním.
Právě slavné vítězství nad Phelpsem stanovilo měřítko, kterému se téměř nedalo vyrovnat. Každý závod, v němž le Clos neporazil další legendu nebo nezískal zlato, mohl vypadat jako menší výsledek.
Důležitou součástí jeho kariéry ale byla schopnost znovu najít motivaci i poté, co přestal být novou senzací a stal se známým soupeřem, na něhož se všichni připravují.
Commonwealth Games mu nabízely prostředí, v němž nebyl jen individuálním lovcem medailí. Stal se jednou z hlavních tváří jihoafrického týmu a postupně také měřítkem pro další generace plavců.
Mladší reprezentanti s ním dnes nenastupují pouze vedle olympijského vítěze. Plavou vedle člověka, který získával medaile už v době, kdy někteří z nich chodili na základní školu.
Rekord ukazuje také zvláštní hodnotu Commonwealth Games
Commonwealth Games nejsou olympiádou a nikdy jí nebudou. Chybí zde Spojené státy, Čína, většina Evropy i další plavecké velmoci. Medailová konkurence proto není ve všech disciplínách srovnatelná s olympijskými hrami nebo mistrovstvím světa.
To však rekord nesnižuje na bezvýznamnou statistiku.
Stejně jako každý dlouhodobý šampionát vytvářejí Commonwealth Games vlastní historii, tradici a typ výjimečnosti. Emma McKeonová, Chad le Clos a další rekordmani museli zvládnout několik generací soupeřů i proměnu samotného programu.
Le Clos navíc nezískal 21 medailí na jednom nebo dvou domácích ročnících. Jeho série začala v Indii, pokračovala ve Skotsku, Austrálii a Anglii a završila se znovu v Glasgow.
Rekord proto není jen výsledkem slabší nebo silnější konkurence. Je výsledkem schopnosti vracet se.
Los Angeles už nevypadá jako romantický dodatek
Le Clos po rekordní medaili znovu mluvil o možnosti startovat na olympijských hrách v Los Angeles v roce 2028. Pokud se kvalifikuje, půjde o jeho pátou olympiádu.
Ve 36 letech nebude patřit mezi přirozené favority individuálních motýlkářských závodů. Jeho příběh ale už dávno není založený jen na otázce, zda dokáže znovu vyhrát zlato.
Může se stát plavcem, který propojí olympijskou generaci Michaela Phelpse s érou závodníků vyrůstajících dlouho po Londýně 2012. Může být důležitý pro štafetu, předávat zkušenosti a současně stále usilovat o vlastní kvalifikaci.
Samotná touha pokračovat by nebyla důvodem k obdivu, kdyby jeho výkony už neodpovídaly mezinárodní úrovni. Medaile z Glasgow však ukazuje, že se v reprezentaci neudržuje jen díky minulosti.
Stále dokáže připlavat k výsledku.
Phelpse už ke svému příběhu nepotřebuje
Chad le Clos bude vždy mužem, který v Londýně porazil Michaela Phelpse. Tento okamžik je příliš silný na to, aby z jeho profilu zmizel.
Po 21 medailích už ale není správné, aby ho celý definoval.
Phelpsův příběh vysvětluje, jak se le Clos stal světovou hvězdou. Rekord Commonwealth Games vysvětluje, proč jí dokázal zůstat tak dlouho. Jedno vítězství vyžadovalo dokonalé načasování a pět setin sekundy. Jednadvacet medailí vyžadovalo šestnáct let práce, přizpůsobování a návratů.
V Londýně porazil nejlepšího plavce historie v jediném závodě. V Glasgow se stal nejúspěšnějším sportovcem vlastní soutěže napříč všemi disciplínami.
První výkon vytvořil legendární fotografii. Druhý teprve ukazuje celou délku jeho kariéry.
ČTĚTE TAKÉ
Zdroje: [1] Reuters – rekordní 21. medaile Chada le Close; [2] Commonwealth Sport – oficiální souhrn rekordního večera v Glasgow; [3] BBC Sport – vítězství nad Michaelem Phelpsem a další vývoj le Closovy kariéry; [4] World Aquatics – profil a výsledky Chada le Close; [5] wikimediac commons CC BY-SA 4.0
