Kdyby se Nuno Borges v neděli po porážce s Alexem Molčanem sbalil a odjel z Paříže, nikdo by se tomu nedivil. Prohrál rozhodující utkání kvalifikace a jeho tenisový týden měl skončit dřív, než vůbec začala hlavní soutěž. Jenže někdy o nejzajímavějším sportovním příběhu rozhodne něco, co hráč sám nedokáže ovlivnit.
Alejandro Davidovich Fokina odstoupil a Borges dostal místo v hlavním pavouku jako lucky loser, tedy poražený kvalifikant, který získal dodatečnou šanci. A využil ji lépe než kterýkoli podobný hráč v historii pařížského Masters.
Osmifinále zvládl téměř bez zaváhání
V osmifinále narazil na Ignacia Buseho a zvítězil 6:0, 6:2. Na postup potřeboval jen 71 minut. V prvním setu soupeři nepovolil jedinou hru a pokračoval v aktivním výkonu i ve druhé sadě.
Borges dobře podával a nebál se chodit k síti. Podle turnajových statistik vyhrál třináct ze čtrnácti výměn, v nichž útočil u sítě. Buseho navíc během druhé sady omezily problémy s levým kolenem, kvůli nimž si vyžádal ošetření.
Výsledek tak má také zdravotní kontext soupeře, ale Borgesovu cestu turnajem to nesnižuje. Do čtvrtfinále se nedostal jedním kontumačním výsledkem, nýbrž sérií skutečně vyhraných zápasů.
Tenis někdy nabídne druhou šanci. Výkon už ale musí přijít sám
Na příběhu Portugalce je přitažlivé právě to, jak malý rozdíl může být mezi koncem turnaje a kariérním úspěchem. Poražený kvalifikant obyčejně pokračuje domů nebo na další podnik. Borges se místo toho stal historicky prvním lucky loserem ve čtvrtfinále pařížského Masters.
V dalších kolech už mu nikdo nebude připomínat, že se do hlavní soutěže dostal dodatečně. Na kurtu rozhoduje pouze aktuální výkon. A Borges zatím ukazuje, že svou nečekanou šanci dokáže proměnit v něco mnohem většího než jen jeden zápas navíc.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Vše o sportu [1], Rolex Paris Masters – Round of 16, Borges makes history [2].
