Byl by však omyl posuzovat Messiho poslední šampionát jen podle toho, co se stalo proti Španělsku.
Ve 39 letech vstřelil osm gólů, přidal čtyři asistence a během 853 minut dovedl Argentinu do druhého finále za sebou. Zároveň se stal teprve druhým hráčem po Cafuovi, který nastoupil ve třech finále mužského mistrovství světa.
Jeho poslední turnaj nebyl příběhem někdejšího génia, který se přijel pouze rozloučit. Byl příběhem génia, který už nemůže dělat všechno, a proto přinutil celé mužstvo, aby mu vytvořilo podmínky pro několik rozhodujících okamžiků.
Messi už zápas neovládá pohybem
Mladý Messi si bral míč hluboko na vlastní polovině, rozbíhal se proti několika obráncům a během jedné akce dokázal vytvořit situaci, která předtím neexistovala. Současný Messi čeká.
Nevytváří převahu tím, že by byl v každém souboji rychlejší. Vytváří ji tím, že stojí v prostoru, který obránci nesmějí opustit. Jeden hráč jej hlídá přímo, druhý zavírá přihrávku a třetí se bojí vystoupit proti jinému Argentinci, protože by tím otevřel cestu právě Messimu.
Jeho vliv se proto nedá měřit jen počtem dotyků. Často stačí, že se pohybuje mezi záložní a obrannou řadou. Soupeř se kvůli němu stáhne o několik metrů, Enzo Fernández získá více času na rozehrávku a Julián Álvarez prostor pro náběh za obranu.
Messi už nemusí rozhodnout každou akci. Stačí, že mění rozhodování všech hráčů kolem sebe.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Argentina postavila mužstvo, které za něj běhalo
Lionel Scaloni věděl, že ve 39 letech nelze po Messim chtít vysoký presink, návraty k vlastnímu vápnu a současně tvůrčí odpovědnost v útoku. Argentina proto rozdělila práci nerovnoměrně.
Ostatní hráči zajišťovali intenzitu, souboje a pohyb bez míče. Messi dostal právo energii šetřit a použít ji ve chvíli, kdy se objevil prostor. FIFA během turnaje popsala argentinskou výstavbu hry jako bezpečnou kombinaci na jeden či dva doteky, po níž následovalo náhlé vertikální zrychlení a hledání Messiho nebo nabíhajících spoluhráčů.
Na papíře to může vypadat jako slabina. Jeden hráč téměř nebrání a tým kvůli němu musí měnit strukturu. Ve skutečnosti však Argentina získala osm gólů a čtyři asistence od člověka, který byl o několik let starší než většina obránců, proti nimž nastupoval.
Scaloni nekopíroval Messiho někdejší roli. Postavil novou roli odpovídající tomu, co v něm ještě zůstalo nejlepší.
Finále ukázalo hranici celého systému
Španělsko bylo prvním mužstvem, které dokázalo Messiho přítomnost téměř úplně zneutralizovat. Rodri a obránci nepřistupovali k Argentincům chaoticky, ale zavírali především přihrávkové dráhy do prostoru, kde Messi čekal. Argentina měla jen 34,9 procenta držení míče, v normální hrací době nevystřelila a na první pokus čekala až do 117. minuty. Celkový poměr střel skončil 20:2 pro Španělsko.
Najednou se z výhody stala past. Messi šetřil energii, ale míč k němu nepřicházel. Když byl Enzo Fernández vyloučen, Argentina potřebovala hráče schopného držet míč, napadat a současně útočit do volného prostoru. Scaloni přesto stáhl Juliána Álvareze a svého kapitána nechal na hřišti.
Bylo těžké představit si, že by trenér v posledním Messiho finále odstranil právě Messiho. Z čistě fotbalového pohledu však tato možnost existovala. Španělsko jej odřízlo a Argentina už neměla dost pohybu, aby si vytvořila jinou cestu.
To není důkaz, že Messi na turnaji překážel. Je to důkaz, že systém postavený kolem jednoho mimořádného hráče funguje jen do chvíle, než soupeř přeruší jeho zásobování.
Jeho poslední mistrovství nebylo sportovním pohřbem
Porážka ve finále svádí k jednoduchému obrazu. Messi zestárl, Španělsko jej zastavilo a jeho éra skončila. Jenže osm gólů a čtyři asistence takový závěr odmítají.
Messi už nebyl nejaktivnějším hráčem turnaje. Nebyl ani člověkem, který by dokázal sám napadat, tvořit, zakončovat a současně držet celé mužstvo ve vysokém tempu. Přesto byl druhým nejlepším střelcem šampionátu, podílel se na dvanácti gólech a posunul svůj historický součet na 21 branek na mistrovství světa.
Jeho proměna je možná cennější než další ukázka někdejší rychlosti. Messi dokázal opustit představu, že musí být všude. Naučil se vybírat si situace, řídit spoluhráče a působit na zápas i v minutách, kdy se míče téměř nedotýkal.
Taková změna není ústupkem slabosti. Je známkou fotbalové inteligence, která přežila tělo schopné méně věcí než před deseti lety.
Co po něm zůstane
Po posledním mistrovství světa nezůstane pouze trofej z roku 2022 ani slzy z roku 2026. Zůstane také návod, jak lze prodloužit život mimořádného hráče.
Tým musí přijmout, že nebude fungovat symetricky. Někteří hráči musejí běhat více, aby jiný mohl běhat méně. Trenér musí rozeznat, které povinnosti lze hvězdě odebrat a které jí naopak musejí zůstat. A samotný hráč musí přijmout, že už zápas neovládne stejným způsobem jako dříve.
Finále proti Španělsku ukázalo konečný limit takového uspořádání. Celý předchozí turnaj ale ukázal jeho smysl.
Messi už nebyl mužem, který rozhodoval každou argentinskou akci. Stále byl mužem, podle něhož se rozhodovalo, jak bude Argentina hrát.
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY Z FOTBALU
Zdroje: FIFA – Player statistics [1], FIFA Training Centre – How Argentina create the conditions for Messi to thrive [2], Reuters – Messi says defeat left immense pain [3], Opta Analyst – Spain 1–0 Argentina [4], IMAGO [5]
