Podle Mansella dnes část předjíždění vypadá dobře, ale nepůsobí skutečně. Ne proto, že by chyběla rychlost nebo odvaha, ale proto, že se do hry dostává faktor, který jezdec nemá plně pod kontrolou. Energetický management, boost a práce s baterií začínají určovat moment, kdy k útoku dojde.
Výsledek je vizuálně atraktivní, ale pocitově ne vždy přesvědčivý.
Souboj dvou systémů místo dvou jezdců
Nová pravidla postavila závodění na rovnováze mezi spalovacím motorem a elektrickou energií. Teoreticky to mělo přinést více akce, protože rozdíly ve výkonu se mohou měnit během kola. Prakticky to ale znamená, že některé souboje vznikají spíš jako důsledek správně načasovaného deploye než čisté jezdecké kvality.
Typická situace je dnes paradoxní. Jezdec nechce útočit v určité části trati, protože ví, že to není ideální místo. Jenže systém mu dá výkon, auto vystřelí dopředu a předjetí se stane. O pár zatáček později se situace obrátí, protože soupeř má energii jinde.
Najednou sledujeme sérii manévrů, které vypadají dramaticky, ale postrádají jednoznačný moment dominance.
Otázka, která bude F1 pronásledovat
Mansellova kritika nejde proti modernizaci. Neříká, že by F1 měla zůstat stejná jako před třiceti lety. Pokládá ale zásadní otázku: kde je hranice mezi technologickou evolucí a ztrátou identity?
Formule 1 vždy byla kombinací stroje a člověka. Pokud se ale váha začne výrazně přesouvat směrem k systému, může se stát, že výsledek přestane být čitelný. A v tu chvíli už nejde o to, kolik předjetí vidíme, ale jestli jim ještě rozumíme.
foto wikimedia commons
