Don Nelson zemřel v neděli ve věku 86 let. Pokud bychom jeho trenérskou kariéru měřili jen nejjednodušším sportovním kritériem, chybí na ní to největší: nikdy nedovedl tým do finále NBA a jako kouč nezískal titul. Přesto měl na vývoj basketbalu větší vliv než řada mužů, kteří prsten opravdu vyhráli.
Moderní NBA miluje nízké sestavy, univerzální hráče, vysoké tempo a rozehrávající křídla. Nelson podobné věci zkoušel ve chvíli, kdy působily téměř jako provokace.
Nečekal na ideálního pivota. Vymyslel jiný basketbal
V osmdesátých letech byla NBA stále ligou, v níž se tým budoval kolem tradičních pozic. Rozehrávač rozehrával, pivot se pohyboval pod košem a trenér měl poměrně jasnou představu, co má od každé tělesné stavby očekávat.
Nelson byl ochotný otázku obrátit.
Co když nemáme ideálního vysokého hráče? Co když místo snahy najít kopii Kareema Abdul-Jabbara postavíme mužstvo tak, aby soupeřův obr neměl koho normálně bránit?
Právě z podobné nutnosti vznikala jeho pověst experimentátora.
V Milwaukee pomohl popularizovat pojem point forward, tedy křídlo schopné organizovat útok. Marques Johnson a později Paul Pressey dostávali míč a pravomoci, které byly tradičně vyhrazené rozehrávačům.
Dnes na podobném principu stojí celé útoky.
Manute Bol za tři? V osmdesátých letech to vypadalo jako vtip
Nelson posílal 231 centimetrů vysokého Manute Bola za tříbodový oblouk. Hrál small ball. Stavěl sestavy podle dovedností, nikoli podle klasických pozic.
Ne všechno fungovalo a ne všechno vymyslel jako první.
To ale není podstatné.
Sport se neposouvá jen díky lidem, kteří najdou perfektní řešení. Často se posouvá díky těm, kteří jako první dovolí, aby se vůbec položila jiná otázka.
Nelson se nebál zeptat, proč musí vysoký hráč stát u koše, proč nemůže křídlo rozehrávat nebo proč by pět nejlepších hráčů na hřišti muselo odpovídat tradičnímu rozdělení pozic.
Dirk Nowitzki byl přesně hráč pro jeho hlavu
V Dallasu dostal Nelson do rukou Dirka Nowitzkého a Stevea Nashe. Německý dlouhán s měkkou střelou z dálky byl pro tehdejší basketbal skoro laboratorním objektem.
Tradiční trenér mohl chtít Nowitzkého postupně přestavět na klasického podkošového hráče.
Nelson raději využil právě to, čím byl neobvyklý.
Dallas se stal jedním z nejzajímavějších ofenzivních týmů své éry a v sezoně 2002/03 vyhrál 60 zápasů. Do finále se Nelsonovi ani tehdy dostat nepodařilo.
Jeho 1 335 trenérských vítězství je přesto dodnes druhým nejvyšším počtem v historii NBA za Greggem Popovichem. Třikrát byl vyhlášen trenérem roku.
A pak přišlo „We Believe“
Možná nejnelsonovštější moment jeho kariéry nastal v roce 2007.
Golden State skončilo v Západní konferenci osmé a v prvním kole narazilo na Dallas, který měl bilanci 67:15 a nejlepší sezonu v historii klubu.
Warriors vyhráli sérii 4:2.
Nelson porazil tým, který sám pomáhal stavět, pomocí basketbalu, který dokonale znal. Rychlost, menší sestavy, agresivita a snaha vytáhnout soupeřovy vysoké hráče z komfortu vytvořily jednu z nejslavnějších překvapivých sérií v historii play-off.
Titul nemá. Otisky prstů jsou všude
Don Nelson vyhrál pět titulů jako hráč Boston Celtics. Jako trenér nedostal prsten ani jednou.
Jenže když dnes sledujeme vysokého hráče, který střílí trojky, křídlo organizující útok nebo pětici bez klasického pivota, díváme se na basketbalový svět, který Nelson pomáhal připravit.
Ne vždy ho vytvořil. Často ho ale zkoušel dřív, než se stal normálním. A to je možná zajímavější dědictví než jeden další titul v životopise. Don Nelson nevyhrál NBA jako trenér. NBA se ale nakonec v mnoha věcech vydala jeho směrem.
DALŠÍ NOVINKY Z BASKETBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NBA – Don Nelson, second-winningest NBA coach, dies at 86 [1], NBA – Don Nelson was an NBA original [2], foto wikimedia commons CC BY 2.0 [3].
