Na první pohled to působí jako další ukázka přestupového trhu, který už ztratil poslední kontakt s realitou. Klub, jenž skončil v Premier League desátý, vytvořil britský rekord a o milion liber překonal částku, kterou Manchester City zaplatil za Elliota Andersona. Rogers dostal smlouvu až do roku 2033 a v Chelsea se od něj neočekává trpělivý několikaletý vývoj. Za takové peníze už musí být součástí nové hlavní osy mužstva.
Chelsea ovšem nekupuje jen dosavadních 31 gólů ve 125 zápasech za Aston Villu. Platí za představu, že Rogersových nejlepších pět nebo šest sezon teprve přijde a že v rukou Xabiho Alonsa vyroste z výborného hráče Premier League v jednu z určujících postav anglického fotbalu.
Chelsea nezaplatila za jméno. Zaplatila za profil
U nejdražších přestupů bývá část ceny ukrytá ve značce. Real Madrid nekupoval v Kylianu Mbappém jen útočníka, ale také jednu z nejznámějších tváří světového sportu. Manchester United opakovaně platil za hráče, kteří měli kromě výkonu přinést obrovskou pozornost. Morgan Rogers podobným obchodem není.
Jeho hodnota stojí na kombinaci vlastností, které se na současném anglickém trhu mimořádně špatně shánějí. Je mu třiadvacet let, zná Premier League, prošel reprezentací, zvládá několik útočných rolí a jeho fyzické parametry mu umožňují hrát přímočařeji než většina klasických technických desítek. Dokáže převzít míč pod tlakem, otočit se s obráncem na zádech a dostat mužstvo o několik desítek metrů dopředu vlastním vedením míče.
Proti hluboko postavenému soupeři může operovat mezi řadami. V otevřeném zápase umí převzít míč už ve středu hřiště a rozběhnout protiútok. Může začínat vlevo, posouvat se do středu, hrát pod útočníkem nebo vedle dalšího ofenzivního záložníka. Právě tato přizpůsobivost vysvětluje, proč o něm Chelsea neuvažovala jako o jedné z mnoha posil, ale jako o prioritě nového trenéra.
Rogers v minulé ligové sezoně vstřelil deset branek a celkem zaznamenal čtrnáct gólů a dvanáct asistencí ve všech soutěžích. Ve finále Evropské ligy skóroval při vítězství Aston Villy a na mistrovství světa nastoupil v sedmi z osmi anglických zápasů. Není to tedy nezkušený talent postavený pouze na několika povedených měsících. Chelsea kupuje hráče, který už dokázal pravidelně produkovat v Premier League, evropských pohárech i reprezentaci.
Pořád však platí, že 117 milionů liber není cena za to, čím Rogers je dnes. Je to cena za to, čím by se podle Chelsea mohl stát.
Desáté místo není argument proti nákupu. Je důvodem k němu
Největší paradox přestupu je zároveň jeho nejjednodušším vysvětlením. Chelsea neutratila rekordní částku navzdory desátému místu. Utratila ji právě proto, že desáté místo ukázalo, jak daleko mužstvo zaostalo.
Klub nepotřeboval dalšího hráče do rotace ani levnou záplatu na jednu sezonu. Potřeboval fotbalistu, který může okamžitě zvýšit úroveň základní sestavy a zároveň zůstat její součástí dalších šest nebo sedm let. Rogers splňuje věkový profil, který Chelsea dlouhodobě preferuje, ale na rozdíl od řady předchozích nákupů už přichází s významnou zkušeností z Premier League.
Tím se odlišuje od hráčů kupovaných především na základě potenciálu z menších lig. U Rogerse není nutné čekat, zda zvládne anglické tempo, fyzické souboje nebo tlak velkých zápasů. Aston Villa pod Unaiem Emerym z něj udělala fotbalistu schopného rozhodovat utkání a současně pracovat v poměrně náročném taktickém systému.
Chelsea proto snížila jeden druh rizika, jenže za cenu, která vytváří riziko jiné. Rogers by měl být připravený na Premier League, ale jeho přestupová částka z něj okamžitě dělá hráče, u něhož nebude stačit být pouze velmi dobrý.
Rogers není náhradou za Palmera. Má mu vytvořit partnera
Jednou z prvních otázek po oznámení přestupu bylo, kam Chelsea Rogerse vlastně postaví. Jeho nejsilnější pozice se částečně překrývají s prostorem, v němž bývá nejnebezpečnější Cole Palmer. Pokud by oba bojovali o jedinou roli klasické desítky, dávalo by utracení 117 milionů liber jen malý smysl.
Právě tady se však dostává ke slovu Xabi Alonso. Jeho mužstva nejsou závislá na jednom středovém tvůrci hry. Při rozestavení se třemi obránci může používat dvě ofenzivní desítky za útočníkem, zatímco šířku drží krajní hráči. Palmer by se mohl pohybovat v pravém meziprostoru a Rogers na opačné straně. Oba by měli možnost přibližovat se k brance, kombinovat s hrotovým útočníkem a měnit si pozice podle vývoje akce.
Rogers zároveň nabízí něco, co Palmerovi přirozeně chybí. Zatímco Palmer dokáže zpomalit akci, najít poslední přihrávku a rozhodovat technickou kvalitou, Rogers je silnější při přenášení míče přes prostor. Dokáže vzít balon, ustát první kontakt a donutit obranu ustupovat. Chelsea tak nekupuje druhého Palmera. Snaží se najít hráče, který mu pomůže, aby nemusel sám vytvářet téměř všechno nebezpečí.
Také Rogers přiznal, že rozhovory s Alonsem sehrály při rozhodování zásadní roli. Nový trenér mu předložil konkrétní představu, jak chce hrát a kde v ní bude mít místo. To je důležitý detail. Chelsea tentokrát nevypadá jako klub, který nejprve koupil mimořádně drahého hráče a teprve potom začne přemýšlet, co s ním udělá.
Za 117 milionů už nestačí být „jednou dobrý“
Pro Rogerse začíná nejtěžší období kariéry. Ve Ville mohl být stoupající hvězdou, jejíž vývoj budil nadšení. V Chelsea bude nejdražším britským fotbalistou historie. Každá slabší série se bude poměřovat s částkou, kterou sám neurčoval, ale které se už nikdy nezbaví.
Pokud bude dávat deset ligových gólů a přidá několik asistencí, půjde o velmi dobrou sezonu. U hráče za 117 milionů se však veřejnost zeptá, zda to stačí. Pokud bude pravidelně nastupovat, ale nestane se jednou z nejvýraznějších postav ligy, bude přestup označován za přeplacený. Chelsea mu cenou nevytvořila prostor k růstu. Naopak mu stanovila očekávání, která obvykle doprovázejí hotové superhvězdy.
Stejný tlak ovšem dopadne také na klub. Chelsea musí dokázat, že Rogersův příchod není jen dalším drahým nákupem ve snaze přebít předchozí chyby. Musí mu určit jasnou roli, udržet stabilní trenérské prostředí a postavit kolem něj funkční mužstvo. Ani nejtalentovanější hráč nedokáže ospravedlnit rekordní cenu v týmu, který každý rok mění směr.
Přehnaná cena a rozumný nákup se nevylučují
Chelsea mohla Rogerse přeplatit a zároveň koupit přesně toho hráče, kterého potřebovala. Obě tvrzení mohou být pravdivá současně.
Sto sedmnáct milionů liber je částka, kterou dosavadní Rogersovy výkony samy o sobě nevysvětlují. Vysvětluje ji až směs anglického pasu, věku, zkušeností z Premier League, taktické univerzálnosti, reprezentačního postavení a přesvědčení, že jeho výkonnostní strop leží výrazně výš než současná úroveň.
Chelsea nekoupila nejdražšího britského hráče proto, že už je nejlepší. Koupila ho proto, že věří, že se jím může stát. Pokud Xabi Alonso dostane z Rogerse hráče schopného vytvořit s Colem Palmerem jednu z nejnebezpečnějších dvojic ligy, bude dnešní částka za několik let vypadat podstatně méně šíleně.
Jestli však Rogers zůstane „jen“ velmi dobrým fotbalistou, nebude to za 117 milionů stačit. Chelsea totiž nezaplatila britský rekord za bezpečnou kvalitu. Zaplatila ho za budoucnost, která teprve musí vzniknout.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Chelsea FC – Morgan Rogers signs for Chelsea! [1], Reuters – Chelsea sign England’s Rogers from Villa in record British deal [2], Chelsea FC – Morgan Rogers on Xabi Alonso’s influence and his excitement at playing with Cole Palmer [3], FIFA – How Morgan Rogers has become a formidable force [4], Sky Sports – Chelsea agree record £117m deal for Aston Villa forward Morgan Rogers [5], IMAGO [6]
